Rozhodnutím kolegia děkana FEI dochází ke změně ve schváleném Harmonogramu akademického roku 2020/2021 –

zrušení promoce a sponze absolventů FEI dne 30. června 2021.

Pro absolventy FEI bude připraven náhradní termín obřadů v podzimních měsících tohoto roku. Informace o konkrétním termínu bude s dostatečným časovým předstihem zveřejněna na webových stránkách FEI (Fakulta elektrotechniky a informatiky (upce.cz)) a zaslána absolventům prostřednictvím elektronické pošty. Absolventi, kteří o účast na obřadu nemají zájem, si mohou diplom vyzvednout na studijním oddělení od 10. 7. 2021.  Vyzvednutí mimo úřední hodiny je možné po domluvě s referentkou.

Zajistit modernější a bezpečnější řízení železniční dopravy v Evropě pomocí satelitního navigačního systému EGNOS, který se zatím využíval jen v civilním letectví. Díky satelitnímu určení polohy vlaku snížit i náklady na provoz. Za návrh řešení získal docent Aleš Filip z Fakulty elektrotechniky a informatiky prestižní cenu Galileo Masters 2020. „Satelitní určení polohy vlaku umožní instalovat zabezpečovací zařízení i tam, kde to v současné době z finančních důvodů není možné a kde bezpečnost železničního provozu závisí na lidské chybě,“ říká.

Výzkum kolem navigačního systému EGNOS jste dotáhli do úspěšného konce. Trvalo to deset let. Proč tak dlouho?

Do úspěšného konce jsme ještě nic nedotáhli. Zatím jsme jen navrhli postup. EGNOS byl původně navržen pro řízení bezpečnostních operací v civilním letectví. Navrhli jsme, jak přijmout a schválit něco, co nebylo navrženo v souladu se standardy bezpečnosti na železnici, i pro účely řízení železniční dopravy prostřednictvím evropského systému řízení železniční dopravy ERTMS (European Railway Traffic Management System).

Po letech přešlapování na místě jsme rozsvítili světlo na konci tunelu. Řekli jsme, kudy je nutné se ubírat. A to za vzájemné spolupráce všech zainteresovaných hráčů na evropské úrovni. Na myšlenku týkající se certifikace EGNOSu, za kterou jsme získali jako univerzita ocenění v mezinárodní soutěži Galileo Masters 2020, je nutné se dívat jen jako na jeden z malých střípků z mozaiky, která dláždí dlouhou a nesnadnou cestu k modernímu a bezpečnějšímu řízení železniční dopravy v Evropě.

Jak systém EGNOS zlepší bezpečnost na železničních tratích?

Navrhujeme, aby na evropské úrovni vznikla bezpečnostní příručka pro EGNOS určená pro železnice. Tedy jakýsi návod, ve kterém bude přesně popsané, jak bezpečně integrovat, tedy propojit EGNOS s již zmíněným evropským systémem řízení železniční dopravy ERTMS. Bude to v podstatě nový evropský železniční standard.

To je to světlo na konci tunelu?

Ano. Posvítí na cestu návrhářům systému a integrátorům z průmyslu, jak mají správně ve své práci postupovat, aby navrhli a vyrobili dostatečně bezpečný a spolehlivý výrobek, systém pro bezpečné určení polohy vlaku na základě EGNOSu. Příručka pomůže také orgánům, které budou vyrobený lokátor vlaku s využitím bezpečnostní služby EGNOS SoL (Safety of Life) certifikovat a schvalovat. Rozhodující slovo v tomto by měla mít Evropská agentura pro železnice (ERA), Agentura pro evropský GNSS (GSA) sídlící v Praze a Evropská kosmická agentura (ESA) a samozřejmě Evropská komise.

Zabezpečení jízdy vlaků se odvíjí od jeho známé polohy a rychlosti v daném čase. To jsou základní veličiny, které je potřeba s velmi vysokou jistotou určit právě s využitím EGNOSu. A to je nutné často zajistit i ve velmi obtížném provozním prostředí, kde například jen samotný reliéf okolní krajiny nebo objekty kolem trati nevytváří vůbec optimální podmínky pro šíření navigačního signálu od navigačních satelitů směrem k vlaku. Negativně na bezpečnost se může také projevit průmyslové nebo záměrné rušení navigačního signálu v okolí tratí, erupce na slunci ovlivňující vlastnosti šíření navigačního signálu v ionosféře atd. Se všemi těmito příčinami nebezpečí a dalšími vlivy musí návrháři a výrobci zařízení počítat.

EGNOS, který sestává z řady pozemních monitorovacích stanic a dalších zařízení umístěných prakticky po celé Evropě, vyhodnocuje kvalitu satelitního signálu GPS (a v blízké budoucnosti i signálu Galileo) a v případě poruchy podá uživateli prostřednictvím geostacionárního satelitu zprávu, že něco není v pořádku. Potom je nutné přijmout taková bezpečnostní opatření, aby se nehodě zabránilo. Tak to funguje v případě letadel i vlaků.

Lze si vůbec požadovanou bezpečnost na železnici nějak představit? Například, že k selhání dojde jednou maximálně za…

Je to asi tak, že nebezpečná porucha v systému v důsledku chybně určené polohy vlaku, která by mohla způsobit nehodu, může vzniknout jen jednou za 100 tisíc let či méně. Lze si představit časový interval 100 let a velmi stěží si lze představit časový úsek 1000 let. Představit si stonásobně delší časový úsek než 1000 let je nemožné. Přesto i takto vysokou bezpečnost při určení polohy vlaku s využitím systému EGNOS musíme být schopni prokázat. A proto také ta cesta vedoucí k zavedení satelitní navigace na železnici zdaleka není přímočará, a tak dlouho trvá.

Jak se bezpečnost na železnicích hlídala do teď?

Poloha vlaku se určovala pomocí nákladných zařízení umístěných podél tratí. Na řadě regionálních tratí je často zabezpečovací technika zastaralá nebo úplně chybí. Proto se očekává, že satelitní určení polohy vlaku sníží náklady na provoz a údržbu tratí a umožní tak instalovat zabezpečovací zařízení i tam, kde to v současné době z finančních důvodů není možné a kde bezpečnost železničního provozu závisí na lidské chybě. Nejedná se ale jen o zajištění funkce určení polohy vlaku u zastaralých železničních zabezpečovacích systémů, ale i u systému ERTMS, kde se určuje poloha vlaku pomocí tzv. balíz umístěných na trati. Cílem je tyto fyzické balízy na trati nahradit tzv. balízami virtuálními, detekovanými s využitím EGNOSu.

Popište prosím, jak to celé funguje…

Systém ERTMS využívá pro určení polohy vlaku tzv. balízy umístěné v kolejišti, jejichž poloha je známá. Mívají tvar, který je podobný dlaždici nebo krabici od velké bonboniéry a jsou často žluté barvy. Balízy jsou obvykle řazeny do skupin po dvou nebo více kusech. Vzdálenost mezi skupinami balíz bývá v průměru několik set metrů, nejvíce 2.5 km nebo i mnohem méně v závislosti na aplikaci.

Zařízení na lokomotivě umožňuje během jízdy jednotlivé balízy číst a určit tak absolutní polohu lokomotivy. V případě, že se použije vlakový lokátor na základě EGNOSu, bezpečná poloha vlaku se určí na základě zpracování informace z přijímače signálu EGNOS a dalších palubních senzorů. V tomto případě známá poloha virtuálních balíz je uložena v palubním počítači. V případě, že poloha lokomotivy bude souhlasit s danou tolerancí s polohou virtuální balízy, je tato balíza detekovaná.

O vaše výsledky je jistě zájem i v zahraničí. S kým nyní spolupracujete?

Myšlenku přijetí a certifikace EGNOS-u pro účely ERTMS jsme vypracovali v rámci dvou mezinárodních projektů. Spolu s dalšími odborníky v Evropě jsme se pohybovali po více než 10 předchozích let jakoby v začarovaném kruhu. Na jedné straně tu byl EGNOS navržený pro potřeby letectví a spolu s ním důkaz bezpečnosti EGNOS. Na druhé straně tu byly a jsou železniční standardy bezpečnosti CENELEC, podle kterých však důkaz bezpečnosti EGNOS vypracovaný pro účely letectví nelze na železnici přijmout, protože koncepce bezpečnosti na železnici a v letectví jsou zcela odlišné. Evropská kosmická agentura potřebovala konečně nějaké řešení.

Kde v zahraničí tento systém testujete?

Jako expert GSA jsem se účastnil zkoušek ERTMS s virtuální balízou detekovanou na základě GNSS v Itálii na Sardinii. Závěrečné testy se uskutečnily na trati Cagliari – Decimomannu v roce 2017. Projekt vedla společnost Ansaldo STS, nyní Hitachi Rail. Toto však nebyla první implementace ERTMS s virtuální balízou. ERTMS na základě GNSS měl premiéru v západní Austrálii v oblasti Pilbara na trati dlouhé 344 km vedoucí z přístavu Port Hedland k dolům železné rudy v Roy Hill těžební společnosti Rio Tinto. Společnost Ansaldo STS na této trati realizovala řešení ERTMS s lokální augmentací GNSS a na úrovni systému demonstrovala integritu bezpečnosti SIL 4. Jedná se o komerční aplikaci.

Další komerční aplikací ERTMS na základě GNSS v osobní dopravě připravuje italský správce železniční infrastruktury RFI na traťovém úseku Novara – Rho poblíž Milána. Zde se bude jednat o první využití satelitní navigace pro zabezpečení a řízení vlaků v osobní dopravě. Tato iniciativa v severní Itálii má sloužit i jako výkladní skříň pro tyto nové technologie v Evropě. Významně ji podporuje Italská kosmická agentura (ASI), Agentura pro evropský GNSS (GSA) a Evropská kosmická agentura (ESA).

Kdy očekáváte, že se bude návrh realizovat?

Myšlenka přijetí a certifikace EGNOSu pro účely ERTMS je stále ještě velmi čerstvá. ESA přijala námi navrhnuté řešení na podzim 2020. Je potřeba si ještě nějaký čas počkat. Skutečností je, že žádné jiné perspektivní řešení zatím nikdo nepředložil. Bylo by samozřejmě pro nás velmi zajímavé podílet se spolu s ostatními evropskými partnery na dalším řešením, například na vypracování námi navržené bezpečnostní příručky pro EGNOS pro účely ERTMS.

Kam dál byste ještě váš výzkum chtěli posunout?

V současné době se snažíme využít naše dlouholeté zkušenosti z oblasti bezpečnostních aplikací GNSS na železnici i v oblasti samořiditelných automobilů. Využít synergický efekt v obou těchto oblastech. Železnice má dlouhodobé zkušenosti při budování zabezpečovacích a řídicích systémů, které se snažíme využít. Předpokládá se, že samořiditelné automobily by měly mít alespoň takovou úroveň bezpečnosti, která se v současné době dosahuje například při cestování letadlem nebo vlakem. Teprve potom budou zákazníci samořiditelným a autonomním vozidlům věřit, koupí si je a budou plně využívat jejich bezpečnostní funkce.

S kým na Fakultě elektrotechniky a informatiky spolupracujete?

Na fakultě je řada šikovných a pracovitých mladých vědeckých pracovníků, kteří se využitím satelitní navigace v pozemní dopravě věnují. Provádějí experimenty, spolupracují s průmyslem, např. s Výzkumným ústavem železničním v rámci národního projektu PosiTrans (2018-2022), jehož koordinátorem je právě FEI. Tito mladí odborníci vědí, že to dělají pro sebe i pro ostatní. I zde platí to známé přísloví – voják se stará, voják má. Na FEI mají v současné době také pracoviště i moji bývalí kolegové z našeho pracoviště LIS na starém nádraží, přestože dnes již patří k jiné firmě. Jsou to nejlepší odborníci v dané oblasti v České republice a jsou také kvůli své výtečné práci dobře hodnoceni i v zahraničí.

Na řadě regionálních tratí je často zabezpečovací technika zastaralá nebo úplně chybí. Proto se očekává, že satelitní určení polohy vlaku sníží náklady na provoz a údržbu tratí a umožní tak instalovat zabezpečovací zařízení i tam, kde to v současné době z finančních důvodů není možné a kde bezpečnost železničního provozu závisí na lidské chybě.

Kolik let vy sám se tomuto výzkumu věnujete?

Dvacet pět let. Když jsem se v roce 1995 vrátil z dvouletého studijního pobytu na Tokijské univerzitě, začal jsem pracovat na Českých drahách. Na starém nádraží v Pardubicích jsme v té době za podpory našeho vedení založili Laboratoř inteligentních systémů (LIS), kde jsme spolu s kolegy začali spřádat první myšlenky týkající se využití satelitní navigace (GNSS) pro bezpečnou lokalizaci vlaků za účelem dosažení vyšší bezpečnosti na železnici. Naší snahou bylo především zvýšit bezpečnost na vedlejších tratích. V roce 1998 nás pozvali jako mladé nadšence ze starého nádraží v Pardubicích partneři z Francie (Thales Navigation), Nizozemí (European Railway Research Institute), Španělska (TIFSA RENFE), Itálie (SAB WABCO) a Velké Británie (RAILTRACK) do našeho prvního evropského projektu s názvem APOLO (Advanced Train Position Locator).

Co to bylo za projekt?

Účelem projektu APOLO bylo rozpracovat metody pro určení polohy vlaků na principu satelitní navigace. Také jsme měli experimentálně ověřit tehdy nově vznikající satelitní systém EGNOS. Byl to projekt čtvrtého rámcového programu. Tedy projekt, o kterém se tehdy mnohým českým vysokým školám či výzkumným ústavům mohlo jen zdát. Poslal jsem tehdy fax evropskému ministrovi pro dopravu do Bruselu s prosbou, že bychom se chtěli projektu účastnit. Oni nás pozvali na jednání do Evropské komise, a bylo to. Česko tehdy nebylo ještě členem Evropské unie. O to bylo naše vyjednávání o začlenění do projektu APOLO obtížnější. Ale povedlo se to.

A vaše další kroky?

Získali jsme peníze na nákup potřebného zařízení, abychom mohli provádět experimenty s vlaky na trati a mohli se také účastnit mezinárodních jednání. Jen pro zajímavost, tehdy to ještě nebyl grant v eurech, nýbrž v tzv. ECU (European currency unit). Naše malé pracoviště v Pardubicích se stalo jedním z prvních pracovišť v Evropě, kde se systém EGNOS začal zkoušet pro účely určování polohy vlaků. Vybavili jsme elektrickou lokomotivu příslušným zařízením včetně přijímačů GPS a EGNOS a začali ji používat pro zkoušky ve východních Čechách.

Kde?

V oblasti Pardubice-Hradec Králové-Týniště nad Orlicí-Choceň. Tuto trať jsme vybavili vlastní rádio modemovou sítí pro přenos údajů mezi naší laboratoří a vlakem. Provedli jsme zkoušky EGNOSu na traťovém úseku v údolí řeky Divoké Orlice mezi stanicemi Potštejn – Litice nad Orlicí. Tehdy jsme například telefonovali z lokomotivy z Litic mobilním telefonem do francouzského národního kosmického centra CNES v Toulouse a oni odtamtud nastavovali podle naší potřeby parametry na geostacionárních družicích. Bylo to nádherné pionýrské období. Začala o nás psát Evropská kosmická agentura ve svém zpravodaji ESTB News.

Když o vás začali psát, muselo být hodně zajímavé to, čemu se věnujete.

Také prestižní časopis GPS Word v USA mě v roce 1998 požádal o příspěvek. Ten článek si přečetl jeden ze šéfů rozsáhlého severoamerického projektu PTC (Positive Train Control), ve kterém se pro lokalizaci vlaků v USA využíval GPS. Byl tehdy pracovně v Mnichově, poslal fax, domluvili jsme se a na starém nádraží v Pardubicích nás navštívil. Tak jsme začali spolupracovat s TTCI (Technology Transportation Center Inc.) v americkém Pueblu. S kolegy z TTCI jsme se společně účastnili konferencí v USA i ČR. Jako pracoviště LIS jsme byli přizváni do mezinárodní skupiny expertů v Bruselu s názvem GNSS Rail Advisory Forum, kde jsme spolu s ostatními specifikovali první požadavky na využití satelitní navigace pro potřeby železnice v Evropě.

V této spolupráci a koordinování aktivit zaměřených na využití systémů GPS, Galileo, EGNOS v Evropě ve prospěch železnice jsme pokračovali několik dalších let i v rámci expertní skupiny s názvem Galileo Applications for Rail v Mezinárodní unii železnic (UIC) v Paříži. Publikovali jsme články a přednášeli na evropských univerzitách. Získali jsme granty. Jen málokdo ví, že poprvé jsme naše získané zkušenosti také prakticky využili při technicko-bezpečnostní zkoušce všech sedmi souprav řady 680 Pendolino, než je České dráhy začaly používat v osobní dopravě.

Co pro vás ocenění Galileo Masters znamená?

Zejména ocenění práce vedení naší fakulty za posledních několik let. Že zde na fakultě máme velmi dobré podmínky pro tvůrčí vědeckou práci a že se mladé vedení fakulty stará o to, abychom se mohli na řešení zajímavých a smysluplných projektů podílet i v budoucnosti. Když společnost DHL doručila balík s cenou Galileo Masters 2020 od organizátora soutěže AZO z bavorského Oberpfaffenhofenu, tak jsem organizátorům soutěže kromě poděkování sdělil, že tu cenu věnuji naší fakultě.

Tento text najdete v exkluzivním vydání zpravodaje Univerzity Pardubice My UPCE, v tištěné i on-line podobě.

Na unikátní absolventské síti my.upce.cz vzniká nový Mentorský program pro absolventy Univerzity Pardubice. Nabízí pomoc a příležitost všem aktivním absolventům. Snaží se najít a nabídnout zkušené průvodce, propojuje kontakty a pomáhá absolventům v cestě za vysněnou prací. Jednoduše spojuje zkušené absolventy (mentory) s absolventy - juniory (mentees).

Díky osobní online spolupráci mohou mentoři předat své dlouholeté pracovní zkušenosti a know-how mladým absolventům, kteří hledají praxi, stáž nebo jiné uplatnění v pracovní sféře. 

Univerzita v rámci programu navázala spolupráci s primářem oddělení klinické biochemie v Nemocnici Benešov Liborem Kuboškem, který je absolventem Fakulty chemicko-technologické.  A také s IT specialistou a vývojářem Lukášem Havrdou, který je také absolventem Fakulty chemicko-technologické.  

Kontakt:

Bc. Anna Sedláková 
absolventi@upce.cz 

Univerzita Pardubice se rozvíjí a mění, a také její magazín má ambice být čtivější, zajímavější. Chce tady být pro všechny čtenáře na univerzitě i zájemce mimo ni.

Nové číslo univerzitního časopisu, které najdete na fakultách a v budovách univerzity a online na webu vyšlo tentokrát pod jinou hlavičkou. Změna názvu vystihuje osobnější i exkluzivní obsah, podporuje soudržnost komunity studentů i akademiků, a reflektuje také unikátnost Univerzity Pardubice. V MY UPCE najdete příběhy našich studentů, rozhovory s excelentními vědci, zprávy z univerzity i nejzajímavější životní cesty našich úspěšných absolventů.

Víte, že jeden z našich absolventů je dnes senátor, který chce zvýšit kvalitu školství, jiný řídí Národní knihovnu a mezi desítkami tisíc bývalých studentů je také zcela originální výtvarnice? To vše si lze přečíst v novém MY UPCE, jehož obálku zdobí originální fotografie kampusu.

Celý obsah nejnovějšího čísla, ale i všech dalších časopisů MY UPCE najdete rovněž v angličtině - v online verzi na webu upce.cz/en. Na další číslo MY UPCE se můžete těšit v červnu.

Přečtěte si nejnovější číslo

ONLINE

Rektoři žádají vládu, aby co nejdřív zajistila brzký návrat studentů na prezenční výuku. Trvají na alespoň částečné obnově praktické a kontaktní výuky na vysokých školách. Shodli se na tom dnes na jednání Pléna České konference rektorů (ČKR) na Univerzitě Pardubice.

Zejména studenti posledních ročníků vysokých škol by podle rektorů měli mít možnost dokončit studium ve standardní době a kvalitě. Chtějí, aby výuka začala nejpozději od 26. dubna. Rektoři se shodují, že na vysokoškolských pracovištích, na nichž v omezeném režimu probíhá výuka, jsou zaměstnanci i studenti již dlouhodobě testováni a situace je z epidemického hlediska zcela pod kontrolou.

Vedení vysokých škol také apeluje na Vládu ČR, aby co nejvíce urychlila očkovací proces, protože pedagogové vysokých škol žádný termín nemají. Zaměstnanci vysokých škol přitom byli v rámci plánu očkování zařazeni jako jedna z posledních prioritních skupin. Bez proočkovaných akademických a neakademických pracovníků bude pro vysoké školy obtížné zajistit přijímací řízení pro akademický rok 2021/2022 i státní závěrečné zkoušky

"Očkování musí být svěřené způsobilému personálu, to znamená zdravotnickému. Jsme schopni vytvořit seznamy, pomoci s logistikou, ale nemůžeme nahradit lékaře," řekl místopředseda ČKR rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

Česká konference rektorů připomněla, že vysoké školy zajišťují výuku více než 300 000 studentů. Vybrané vysoké školy jsou připraveny stát se pilotním místem pro testování PCR testy a kvalitními antigenními testy.

Univerzita Pardubice se letos tradičně a symbolicky připojuje k akci Česko svítí modře, která provází kampaň Naděje pro autismus. Její osmý ročník v pátek 2. dubna připomene Světový den zvýšení povědomí o autismu.

Cílem Světového dne porozumění autismu je zvýšit informovanost o autismu ve společnosti a podpořit včasnou diagnostiku a intervenci. Právě povědomí otvírá bránu porozumění a respektu k lidem. Modrá barva symbolizuje komunikaci, jednu ze základních bariér vzájemného porozumění.

Až 2 procenta světové populace žije s nějakou formou autismu. V České republice se s touto diagnózou potýká 200 tisíc lidí. Autismus je poruchou, která způsobuje, že dítě nebo dospělý dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj je tímto handicapem narušený a schopnost komunikace je pro lidi, kteří se s problémem potýkají, jednou z nejzávažnějších bariér.

Průlom v možnostech odolávání virům slibuje výzkum, na kterém se poprvé v historii Univerzity Pardubice podílí všechny fakulty. Jedinečný projekt chce posunout výzkum v prevenci a léčbě virových onemocnění. Vědci společně pracují na ověření úspěšnosti jednoduchého a běžně dostupného prostředku, kterým by bylo možné v domácích podmínkách, bez nedostupných preparátů a vakcín účinně zabránit onemocnění covidem i dalšími nemocemi.

Testovaným je specifické médium, které se vyznačuje značnou dosažitelností i mobilitou (řeší Dopravní fakulta Jana Pernera) napříč celou naší populací (v gesci Fakulty filozofické), zdatně odolává času i novému klimatu (zkoumá Fakulta restaurování). Dokáže už během 15 sekund pozitivně ovlivnit činnost hormonů v těle, nastartovat imunitu, a částečně tlumit i bolest (Fakulta chemicko-technologická ve spolupráci s Fakultou zdravotnických studií). S ohledem na současnou globální situaci je velmi přínosné, že je tento prostředek sám odolný dalším virům (Fakulta elektrotechniky a informatiky) a nemutuje s nimi, a co se také počítá, je fakt, že jeho výroba je velmi jednoduchá a levná (Fakulta ekonomicko-správní).

Výzkumy historiků a antropologů naznačily, že se jako prevence využíval v minulosti i na jiných kontinentech. Nyní se bude zkoumat jeho vliv nejen novodobé viry, ale také na masivně se šířící nakažlivé tzv. D-choroby, jako jsou dezinformace či deprese. Vědci hledají dobrovolníky pro testování, které začne právě 1. dubna. Podávat toto médium budou v malých, ale častých dávkách, aby mohli pozorovat možné vedlejší účinky. Laická veřejnost i pamětníci možná znají tento prostředek také pod lidovým názvem „smích.“

V rámci série rozhovorů s prorektory pro oblast vědy a výzkumu jsme se tentokrát zaměřili na Univerzitu Pardubice. Jak zde vnímají hodnocení výzkumných organizací, v čem vidí prostor pro zlepšení a jaké jsou hlavní strategické záměry Univerzity Pardubice na nadcházející období? Nejen na tyto otázky nám odpověděl Libor Čapek.

Jaký byl uplynulý rok 2020 pro Univerzitu Pardubice?

Když pomineme situaci s covidem, tak zásadní událostí uplynulého roku pro nás bylo dokončení procesu hodnocení vysokých škol v rámci Metodiky 17+ a s ním související diskuze s mezinárodním evaluačním panelem. Díky ní jsme obdrželi podněty, kritiku, ale i řadu pozitivních ohlasů.

Museli jste se vyrovnávat s nějakými komplikacemi kvůli stále ještě aktuální epidemiologické situaci?

Zásadním problémem je určitě snížení míry osobních setkávání, což má za vinu pokles dynamičnosti jednání. Byli jsme proto velmi rádi, že více než polovina členů mezinárodního evaluačního panelu přijela osobně.

Co vidíte jako hlavní přínos mezinárodního panelu v hodnocení univerzit?

Hlavní klad vidím ve zhodnocení univerzity někým zvenčí. Pro univerzitu je toto hodnocení velice konstruktivní a přínosné. Na druhou stranu, slabinou je absence jasné kalibrace činnosti mezinárodních evaluačních panelů na jednotlivých vysokých školách. Výsledná hodnocení tak mohou být někdy moc přísná, anebo naopak příliš měkká. Na tuto skutečnost poukazoval i sám mezinárodní evaluační panel.

Jaké pro vaši univerzitu vyplývají závěry z tohoto hodnocení?

Členové panelu přinesli řadu inspirativních podnětů k tomu, jakým způsobem bychom se mohli rozvíjet do budoucna. Samozřejmě měli také připomínky k činnostem jednotlivých fakult, ale vyzdvihli i to, co je pozitivní. Toto kritické hodnocení pro nás bylo rozhodně podnětné a musím říct, že máme fakulty, které v hodnocení obstály.

Jak si vaše univerzita vede v celonárodním srovnávání a jak jste se posunuli v modulech 1 a 2?

Modul 1 je relativně nový, hodnotí se v něm výzkumné výsledky organizací, které předkládá sama výzkumná organizace. Některá hodnocení jsou samozřejmě ovlivněna tím, že hodnotitelé nemají k hodnocení zcela jednotný přístup. Druhá rovina je, že ne u všech výsledků se nám podařilo zcela exaktně popsat výsledek výzkumu. Na tom je třeba pracovat. Abych to ale shrnul, tak si myslím, že se v Modulu 1 postupně zlepšujeme tak, jak se s modulem učíme pracovat.

A v modulu 2?

Modul 2 je na hodnocení snazší, protože se dá velmi dobře kvantifikovat. Částečně se v něm projevuje to, že se pracuje s distribucí publikací mezi kvalitní a méně kvalitní časopisy. Jedna z otázek, které kolem tohoto modulu vznikají, zní, do jaké míry pracovat i s velikostí oborové skupiny v rámci jednotlivých výzkumných organizací. Podíl kvalitních výsledků se totiž dá ovlivnit dvěma způsoby – buď výzkumná organizace dokáže vyprodukovat větší počet kvalitních výsledků v lepších časopisech, anebo naopak sníží produkci výsledů v horších časopisech. Myslím si, že do budoucna by bylo dobré klást akcent na počet kvalitních publikací vzhledem k velikosti oborové skupiny dané výzkumné organizace. Další rovina, která by mohla přispět k hodnocení v modulu 2, je třeba citovanost jednotlivých publikací ve vědeckých časopisech.

Když jsme u nedostatků v hodnocení, vidíte nějaká další místa ke zlepšení?

Tak třeba modul 1 je založen na hodnotitelích, kteří posuzují výsledky předložené univerzitou nebo výzkumnou organizací. Když se ale podíváme na celkovou situaci v Česku, tak zde není jen otázka toho, najít kvalitního hodnotitele pro modul 1, ale je třeba najít kvalitní hodnotitele i pro hodnocení projektů GA ČR, TA ČR, NAÚ a tak dále. Požadavek najít kvalitní hodnotitele je tedy v řadě segmentů a je otázka, zda disponujeme adekvátním počtem hodnotitelů. A také do jaké míry hodnocení, které vyžadujeme, bere hodnotitelům čas na jejich vědecké a další aktivity. Toto je něco, co by určitě mohlo být předmětem diskuze.

Vysoké školy nyní finalizují své nové strategické záměry na období 2021+. Jaké jsou hlavní strategické plány Univerzity Pardubice na nadcházející období?

Náš strategický záměr jsme zaměřili na pět oblastí. Na vzdělávací činnost, na vědecko-výzkumnou činnost, internacionalizaci, personální politiku a integritu uvnitř univerzity, protože si vážíme všech našich pracovníků a chceme, aby byli hrdí na to, že pracují na Univerzitě Pardubice. Celý dokument se nese právě v duchu akcentu na kvalitu jednotlivých činností. V podstatě jde o to, aby každý z našich pracovníků byl schopen svou činností přispět k otázce kvality v některém segmentu, který jsem zmiňoval.

Co považujete vy osobně za nejdůležitější?

Měli bychom se zaměřit na ty činnosti, které nám zajistí mezinárodní konkurenceschopnost a vlastnosti, které univerzitě zajistí respekt v Česku, ale i v zahraničí. Nejen z tohoto důvodu si velmi vážím našich zahraničních spoluprací. Zmiňovala jste loňský, covidem zkomplikovaný rok a v této souvislosti bych rád zmínil, že se naše mezinárodní aktivity ani v tomto roce nepřerušily. Příkladem mohou být dvě naše studentky, které absolvovaly stáž v Japonsku i přes situaci s lockdownem. S Japonskem máme skvělé vztahy – vyjíždí tam řada našich studentů i pracovníků. Toto vyústilo v roce 2019 v ocenění japonské obchodní a průmyslové komory. Akcent na mezinárodní spolupráci tedy vidím jako zcela zásadní. Chceme, aby naše univerzita byla v mezinárodním povědomí.

Jak se vám daří plnit třetí roli univerzity?

Patříme mezi multidisciplinární vysoké školy, máme technické i humanitně zaměřené obory, což je pro nás moc dobré z hlediska přesahu. Transfer se pak týká zejména našich technicky zaměřených pracovišť. Například v loňském roce jsme velice intenzivně komunikovali aktivity spojené s udělením mezinárodního patentu v oblasti metodiky včasné detekce rakoviny slinivky. V současnosti se snažíme najít vhodného průmyslového partnera, který by dokázal zajistit validaci testů s mezinárodním přesahem. V této souvislosti řešíme i otázku případného založení spin-off společnosti. Musím ale říct, že v legislativě České republiky je to poměrně složité.

A jak se vám daří v otázce společenské relevance?

Co se týká společenské relevance, tak například studenti Fakulty zdravotnických studií se zapojili do činností v rámci zdravotnických zařízení v souvislosti s covidem. Fakulta chemicko-technologická se zase podílela na testování vzorků na covid.

A abych neopomenul humanitní obory, tak například v loňském roce jsme rozvinuli spolupráci v oblasti restaurování památek s Alžírskem.

Mezinárodní spolupráci během našeho povídání zmiňujete poněkolikáté. Jak rozvíjíte spolupráci s evropskými zeměmi?

Silná spolupráce v rámci Evropy je pro nás samozřejmostí. Významná je například spolupráce ve Francii, kam studenti jezdí na výměnné pobyty, s francouzskými vědci máme také řadu společných publikací. Naše Fakulta filozofická pak má například intenzivní spolupráci s Itálií, kde dlouhodobě spolupracujeme s Českým historickým ústavem v Římě.

Je vaším cílem lákat vědce či doktorandy ze zahraničí i jiných měst Česka?

Jednoznačně ano. V první fázi se naše univerzita samozřejmě snaží nabídnout místa začínajícím vědeckým pracovníkům. U našich absolventů pak klademe důraz na to, aby měli zkušenosti ze zahraničí. Řada fakult se proto vydala cestou povinných zahraničních stáží. Dále samozřejmě nabízíme pevné pozice pro postdoky, což je otázka toho, umět přilákat člověka ze zahraničí nejen finančně, ale i odborně – nabídnout adekvátní zázemí v nějakém funkčním týmu, nabídnout kvalitní vybavení a tak podobně. Velmi nás těší, že u nás pracují mladí pracovníci z celého světa. Obzvláště ve vědě a výzkumu si myslím, že je to velice přínosné. Pak je tady samozřejmě akademická činnost, kde je uchazeč ale limitován tím, že vzdělávací činnost probíhá z významné části v českém jazyce. Určitě je to ale něco, o co máme zájem a co podporujeme. Proto realizujeme i výuku odborných předmětů v cizím jazyce.

Je pro vás důležité „starat se“ o klima v regionu?

Obojí – mezinárodní přesah a lokální aktivity – je o něčem jiném. Mezinárodní přesah je zásadní pro trvale udržitelný rozvoj naší univerzity a všech pracovníků i studentů. Co se týká lokálního působení, tak jsme rádi za to, že v otázce aplikovaného výzkumu máme silnou spolupráci s firmami nejen v regionu, ale v celé České republice. Ta pomáhá jak vysoké škole, tak celému regionu, aby se rozvíjel. Tato spolupráce je velice silná a plyne z dlouhodobé tradice.

Máte vůbec jako prorektor čas na vlastní vědu a akademickou činnost?

Skloubit obojí dohromady je obtížné. Osobně bych se ale nerad vzdal akademické činnosti a výzkumu, mám řadu projektů, které realizuji a za které odpovídám. Pro mě je věda a akademická činnost koníčkem, takže i když tomu věnuji více času, tak to neberu jako práci, ale jako radost.

Děkujeme za rozhovor!

Za redakci Vědavýzkum.cz se ptala Sabina Ali

prof. Ing. Libor Čapek, Ph.D.

absolvoval doktorské studium ve skupině Dr. B. Wichterlové na Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského, přičemž studium úspěšně ukončil na Univerzitě Pardubice v roce 2004. Za svou disertační práci získal Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy pro vynikající studenty a absolventy. V roce 2005 nastoupil na Katedru fyzikální chemie, kde působí dodnes. V roce 2009 byl jmenován docentem v oboru Fyzikální chemie. V roce 2017 pak byl jmenován profesorem v témže oboru. Od roku 2018 působí jako vedoucí Katedry fyzikální chemie.

Rozhovor je se svolením převzatý z portál Vědavýzkum.cz

Univerzita Hradec Králové a Univerzita Pardubice poměřila v pátek 19. března své síly v esportu. 

 „Gratulujeme vítězům z Univerzity Hradec Králové. Děkujeme za skvělé derby, které bylo napínavé opět do poslední chvíle. Pohár posíláme na UHK a těšíme se na souboj v roce 2022. Věřím, že se nám dnes podařilo všechny naše studenty po dlouhých měsících v pandemii povzbudit a udělat jim radost,“ uvedla kancléřka Univerzity Pardubice Lucie Košťálová.

Týmy obou univerzit se utkaly ve třech typech počítačových her.

• Hearthstone Bo5 - odehráno se skóre 3:1 pro UPCE! 
• Counter Strike:GO Bo3 - odehráno se skóre 2:0 pro UHK
• League of Legends Bo3 - odehráno se skóre 2:0 pro UHK

Záznam derby sledujte na platformě Twitch.tv. 

Program derby

10.00 Start derby

Zahájení prof. Jiřího Málka, rektora Univerzita Pardubice a prof. Kamila Kuči, rektora Univerzity Hradec Králové

10.15 Diskuze s proděkanem Lukášem Čeganem o esportu, Fakulta elektrotechniky a informatiky Univerzity Pardubice

11.00 Diskuze s Lubomírem Mikušem o výuce esportu na Univerzitě Hradec Králové

12.00 Zahájení Derby

12.10 Hearthstone Bo5

14.00 Counter Strike:GO Bo3

18. 00 League of Legends Bo3

Vyhlášení vítězů, virtuální předání poháru

Zakončení derby zástupci univerzit.

UPCE esports

Komunita vytvořená hráči pro hráče. Vstup do nového spolku, který sdružuje fanoušky nejen esportových titulů počítačových her a chystá se na duely s dalšími českými univerzitami.

Soupiska UPCE

Heartstone

• Michal Syrovátko - Fakulta elektrotechniky a informatiky
• Vojta Bauer - Fakulta filozofická
• Marek Valihrach - Fakulta ekonomicko - správní

League of Legends

• Honza Hlaváč - Dopravní fakulta Jana Pernera
• Tomáš Forman  - Dopravní fakulta Jana Pernera
• Lukáš Černý - Fakulta filozofická 
• Vojtěch Juda - Fakulta filozofická 
• Ondra Kudrna - Fakulta filozofická 

CS GO

• Ondřej Burda - Fakulta elektrotechniky a informatiky
• Daniel Vlček - Fakulta elektrotechniky a informatiky
• Daniel Pichnarčík - Fakulta elektrotechniky a informatiky
• Dominik Lopauer - Fakulta elektrotechniky a informatiky
• Tamer Ghariba - Fakulta ekonomicko - správní

Akci organizačně i technicky zajišťuje esportovní studentská asociace ESA.