Angličtináři byli desetiletí zvyklí učit žáky a studenty, že hlavou Spojeného království je královna Alžběta II. Nyní se učebnice přepíšou, svět vstupuje do nové éry. „Britové na trůnu jiného panovníka ve velké většině nezažili a úmrtí Alžběty II. tak pro ně znamená velký předěl. Určitě se bude říkat: ‚To se stalo ještě za královny Alžběty…‘,“ domnívá se Olga Roebuck, vedoucí Katedry anglistiky a amerikanistiky Univerzity Pardubice.

Co znamenala královna Alžbeta II. pro Spojené království?

Jak již bylo za tu krátkou dobu od jejího úmrtí mnohokrát zdůrazněno, byla především velkým symbolem stability. Nová britská premiérka, Liz Trussová, dokonce použila až biblické přirovnání ke skále, na které současná Británie stála. V průběhu své vlády se od počátku snažila navázat na svého otce, Jiřího VI. a stát při Britech v dobách dobrých i zlých. V mnoha ohledech tak symbolizovala vlastnosti, které až stereotypně považujeme za britské: klid, distingovanost, smysl pro povinnost a schopnost překonávat těžkosti, jako kdyby se nic nedělo.

Vládla 70 let. Jakými klíčovými událostmi království provedla?

Již v době nástupu na trůn v roce 1953 k ní národ vzhlížel jako k symbolu. Británie se těžce vzpamatovávala z 2. světové války a kromě zdevastovaných průmyslových oblastí se potýkala s přetrvávajícím přídělovým systémem a dalšími ekonomickými dopady poválečné rekonstrukce. Mladá, krásná a šťastná královna uprostřed toho zářila jako drahocenný šperk, což můžeme nakonec slyšet i v autentickém komentáři v televizním přenosu z její korunovace. Jistě zásadní událostí byla pro Británii i divoká 60. léta, kdy tato země udávala celosvětový tón v oblasti populární kultury a členové královské rodiny nezůstávali tohoto dění stranou. A tak mohl John Lennon na jednom koncertu Beatles vyzvat fanoušky, aby do rytmu tleskali a ti v lóžích „chrastili svými šperky“. Nelze nezmínit ani hospodářskou krizi 70. a 80. let a následnou hospodářskou transformaci vedenou tehdejší premiérkou Margaret Thatcherovou. Na konci 90. let byl jistě zásadní a pozitivní zprávou mírový proces v Severním Irsku, završený podepsáním mírové dohody. V neposlední řadě je třeba zmínit i covidovou pandemii, která ve své první vlně Británii těžce zasáhla. A právě v této situaci se Alžběta II. ukázala jako historická osobnost. Ve svém mimořádném projevu k Britům nejen poděkovala všem, kteří nasazovali své životy a drželi zemi jakžtakž v provozu, ale vzpomínkou na své dětství a dobu evakuace, která tehdy rozdělovala rodiny, nabídla paralelu z vlastního života a dala všem naději, že i tato situace se dá zvládnout.

Zpráva nezasáhla jen Spojené království, ale celý svět. Čím si královna získala takovou oblibu napříč kontinenty?

Kromě toho, že byla hlavou Commonwealthu a oficiální hlavou celé řady států, to určitě bylo díky tomu, že i přes hradbu přísného protokolu zůstávala autentická. Stačí se podívat na reakce celé řady státníků i obyčejných lidí, kteří na ni vzpomínají jako na blízkého člověka (např. kanadský premiér Justin Trudeau). Mnoho lidí má na ni vzpomínky, které se pojí s jejich osobními životy. Úmrtí britské královny se tak globálně stává jakousi osobní ztrátou.

Jak ji vnímali Britové?

Pro Brity byla jedním ze základních kamenů jejich identity. Troufám si tvrdit, že její smrt zasáhla jak příznivce, tak odpůrce monarchie. Britové na trůnu jiného panovníka ve velké většině nezažili a úmrtí Alžběty II. tak pro ně znamená velký předěl. Je to konec jedné éry a určitě se bude říkat: „To se stalo ještě za královny Alžběty…“. Její historická role bude jistě zhodnocena s odstupem a bez nostalgie, která se většiny z nás nyní zmocňuje. Faktem ale zůstává, že pro svou královskou roli žila obdivuhodně.

Jaká byla Alžbeta, když nebyla královnou, ale matkou, babičkou, ženou?

Alžběta byla od dětství vychovávaná jako následnice a pro tuto roli byla připravovaná, královnou byla rozhodně na prvním místě. V soukromém životě měla obrovské štěstí v podobě požehnaného a láskyplného manželství. Je o ní také známo, že milovala jízdu na koni a byla vynikající jezdkyní v dámském sedle. Jakkoliv ji mnohé, zejména bulvární, noviny kritizovaly, že veřejně nedává příliš najevo city ke svým blízkým, byla ke své rodině velmi citlivá.

Prolomila někdy nějaká tabu týkající se monarchie?

V 60. letech podlehla tlaku populárních médií a nechala o soukromém životě královské rodiny natočit film, který způsobil jisté kontroverze. Jinak se vždy přísně držela toho, co jí role královny nařizovala.

Změní úmrtí Alžběty II. pohled na královskou rodinu?

Pohled na královskou rodinu se určitě změní za vlády nového krále. Karel III. má na jednu stranu potenciál stát se progresivním panovníkem, protože se zajímá a je aktivně činný v zásadních oblastech, jako je ochrana přírody a ochrana kulturního dědictví. Je to vzdělaný a zkušený člověk. Otázkou zůstává, jak bude všeobecně Brity přijat. Koneckonců, jsou zvyklí ho vnímat v pozici následníka. Takže uvidíme.

Každý, kdo se učil angličtinu, v reáliích narazil na královnu Alžbětu II. I pro anglické pedagogy přichází velká změna. Budou se přepisovat učebnice…

Změna je to obrovská a učebnice se přepisují pořád. Právě i proto, že angličtina je globální jazyk a anglická kultura je tak do jisté míry kulturou globální, dotýká se tato ztráta tolika lidí.

Jak zpráva zasáhla Vás osobně?

Je to pro mne smutná zpráva z důvodů, které jsem již popsala, ale i proto, že jsem měla to štěstí královnu Alžbětu II. vidět při její návštěvě v Brně v roce 1996. Stála jsem tehdy na přecpaném náměstí a když se na balkóně nové radnice objevila královna ve společnosti Václava Havla, byl to zážitek. Dodnes to pro mne symbolizuje pocit svobody a rozletu, který moje generace zažívala v 90. letech. Kromě toho, můj muž je Angličan a přesto, že již přes 30 let žije v Čechách a většinu politických událostí v Británii vnímá s odstupem, úmrtí královny je pro něj také osobní. Jako by se zavřely další dveře domů, do Anglie, kterou znal.

Mgr. Olga Roebuck, Ph.D., M. Litt., Fakulta filozofická, Katedra anglistiky a amerikanistiky

Na Univerzitě Pardubice studuje přibližně sedm tisíc studentů. V současné době nabízí přibližně 180 možností studia v různých programech na sedmi fakultách různých směrů.

Mezi fakulty Univerzity Pardubice patří Fakulta chemicko-technologická, Dopravní fakulta Jana Pernera, Fakulta ekonomicko-správní, Fakulta elektrotechniky a informatiky, Fakulta

filozofická, Fakulta restaurování a Fakulta zdravotnických studií. „Různorodost nabídky studia je zajímavá, protože u nás studují chemici, zdravotníci, dopravní experti, ekonomové,restaurátoři, elektro a IT specialisté, historici a filozofové,“ uvedla vedoucí Oddělení propagace a vnějších vztahů Martina Macková. Univerzita Pardubice má na svých kolejích k dispozici 1 300 lůžek, která jsou obsazená. Mnozí studenti bydlí v pronájmech nebo dojíždí. „Zájem o bydlení na kolejích ještě vzrostl po období pandemie, kdy univerzita poskytovala studentům pro období online výuky slevy a další výhody. Na zájmu se projevil i růst cen pronájmů,“ sdělila Macková.

Studenti Univerzity Pardubice jsou z celé ČR – a samozřejmě i ze zahraničí. „Nabízíme jako jediní fakultu se zaměřením na dopravu nebo také obory na Fakultě restaurování, které přitahují zájem uchazečů i mimo východočeský region. Studenti k nám míří také za kvalitním a tradičním studiem chemie. Velmi žádané je v posledních třech letech studium na Fakultě ekonomicko-správní nebo Fakultě zdravotnických studií. Nejvíce studentů ale stále máme z krajů  - Pardubický, Královéhradecký a Středočeský,“ řekla Macková. Zajímavostí a novinkou pro nadcházející akademický rok je studijní program Digitální podnikání na Fakultě ekonomicko správní, který univerzita nabídla až v červnu a je o něj velký zájem. Anebo studium v anglickém programu na Dopravní fakultě Jana Pernera Transport Operations Management, který se otevře v akademickém roce 2023/24. Pandemie nemoci covid-19 ovlivnila příjezdy a odjezdy studentů v rámci zahraničních výměnných programů Erasmus. „Studenti, kteří vyjeli nebo přijeli na tyto pobyty, museli respektovat omezení, tedy například i online výuku a uzavření škol. Nyní již nabízíme studentům výjezdy jako před pandemií. Ve startujícím akademickém roce podle našich dosavadních čísel a odhadu vyjede nastudijní pobyty a praktické stáže více než 120 studentů do 22 zemí. Přesná čísla zatím nemáme, protože probíhá přihlašování. Jen v zimním semestru přijede na Univerzitu Pardubice přes program Erasmus 74 zahraničních studentů z 18 zemí,“ řekla Macková.

Univerzita dlouhodobě spolupracuje s Pardubickým krajem na několika úrovních. „Kraj například každoročně podporuje popularizační akce univerzity, které mohou podnítit zájem žáků o studium a o vědu. Univerzita se účastní krajských akcí, jako je například Den Pardubického kraje. Spolupracujeme také v rámci projektu Parádní kraj. Komunikujeme ohledně výstavby Fakulty zdravotnických studií v areálu bývalé Tesly nebo výuky vázané na krajskou nemocnici apod. Univerzita Pardubice je jedním z největších zaměstnavatelů v kraji s 1 200 zaměstnanci a také jedinou vysokou školou, proto je komunikace a spolupráce naprosto nezbytná,“ řekla Macková.

Univerzita se zapojila také do pomoci ukrajinským uprchlíkům, kteří utíkají před válkou, a dala k dispozici svoji budovu v kampusu pro jejich ubytování, Tu budou obývat do konce roku. Zároveň Jazykové centrum univerzity spustilo i přes prázdniny jazykové kurzy pro běžence i ve spolupráci s Úřadem práce tak, aby mohli uprchlíci co nejdříve získat práci. Jazykové kurzy od prvních okamžiků uprchlické vlny nabízí také akademici z Fakulty filozofické. „Univerzita dala svůj postoj najevo bezprostředně po vypuknutí války na Ukrajině a v kampusu jsou stále vidět ukrajinské vlajky nebo tabulka vzkazů. Logo univerzity se přebarvilo jako symbol solidarity s napadenou zemí do barev její vlajky.

V aule proběhl koncert na podporu Ukrajiny a mnozí studenti i zaměstnanci pomáhali a pomáhají rodinám nebo ve sbírkách. Sociální sítě univerzity přinesly seriál příběhů ukrajinských i ruských studentů, univerzita je finančně podpořila a vypsala také sbírku,“ dodala Macková.

Na Univerzitě Pardubice studuje přibližně sedm tisíc studentů. V současné době nabízí přibližně 180 možností studia v různých programech na sedmi fakultách různých směrů. Univerzita vzdělává studenty z celé země.

Článek je se svolením převzatý z MF DNES, magazín special.

Studenti, kteří by rádi v nadcházejícím akademickém roce vycestovali do zahraničí se stipendijním programem Erasmus⁺ a nezúčastnili se jarního výběrového řízení, mají stále šanci.

Termín pro přihlášení do druhého kola přijímacího řízení je 21. září. Více informací se dočtete zde: Pojeďte na Erasmus v akademickém roce 2022/23 | Fakulta elektrotechniky a informatiky (upce.cz)

V novém akademickém roce budou mít studenti na FEI možnost si rozšířit své znalosti v oboru vývoje moderních aplikací. Společnost Unicorn poskytující ty největší informační systémy a řešení z oblasti informačních technologií pro ně připravila dvousemestrální kurz, který odstartuje 4. října. Kurz je bezplatný. Stačí se přihlásit a projít rozřazovacím testem. Více informací je k dispozici v přiloženém letáčku. 

Univerzita Pardubice nabízí veřejnosti aktivity ve znamení vědy a pohybu i během prázdnin. Druhý srpnový týden jsme s naším Science Point UPCE byli součástí Sportovního parku Pardubice.

Populárně-naučné a zážitkové stanoviště Science Point UPCE už posedmé ukázalo vědu zábavnou formou. Na stanovišti číslo 14 mezi 9. a 18. hodinou malí i velcí návštěvníci zjistili, jak se dá propojit výuka jazyka, chemie, ekonomie, dopravní bezpečnost a péče o zdraví se sportem. 

Prohlédněte si, co jsme za celý týden na našem stanovišti zažili. 

V týdnu od 15. do 19. srpna 2022 bude studijní oddělení FEI uzavřeno.

Podání přihlášky ke studiu je možné na sekretariátu děkana FEI.

Univerzita Pardubice se podílela na premiérovém pracovním setkání vlády a kolegia Evropské komise v první den českého předsednictví v Radě EU. Jednání se uskutečnilo v pátek
1. července v Litomyšli, kde sídlí Fakulta restaurování, jejíž prostory i technika byly během reprezentativní akce využity. Části programu se zúčastnil také rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

„Je nám ctí, že naše univerzita může poskytnout část moderního zázemí u příležitosti tohoto vrcholného setkání, kterého se zúčastní i předsedkyně Evropské komise paní Ursula von der Leyen. České předsednictví vnímáme jako příležitost navázat nové spolupráce a pomoci řešit aktuální problémy Evropy, které jsme už 18 let součástí,“ uvedl před jednáním prof. Libor Čapek, rektor Univerzity Pardubice.

Rektor univerzity se na pozvání vlády zúčastnil podvečerního a večerního programu akce. Jeho součástí byl Koncert pro Evropu v podání České filharmonie ale také např. vernisáž výstavy fotografií u příležitosti výročí 18 let České republiky v Evropské unii s názvem Dospěli jsme v EU. Tu v Klášterních zahradách zahájil ministr pro evropské záležitosti ČR a bývalý rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.

Pokud jste si nestihli včas podat přihlášku do jednoho z bakalářských studijních programů naší fakulty, máte stále ještě šanci!

Termín pro přihlášení do dodatečného přijímacího řízení byl prodloužen do 23. srpna 2022.

Ale pozor - přihlášky přijímáme už pouze v papírové podobě!

Veškeré potřebné informace naleznete pod následujícími odkazy: 

Dodatek ke směrnici o přijímacím řízení

Pro uchazeče o studium | Fakulta elektrotechniky a informatiky (upce.cz)

Byl čtvrtek 24. února. Probudili se do dne, který měl být jako každý jiný. Studentský. Čekaly je přednášky, semináře a milá setkání s přáteli v kampusu. To ráno se ale probudili do války. Do války, kterou si nepřejí. Desítky ukrajinských studentů, ale také těch ruských, se společně s českými shodují na jednom. Není to válka mezi Rusy a Ukrajinci. Je to válka Vladimíra Putina. Studenti UPCE se ohlédli za dnem, v němž jejich země vstoupily do války.

O zahájení ruské invaze na Ukrajinu se většina studentů dozvěděla hned ráno, jakmile vzala do ruky telefon. „Najednou mi přišlo velké množství SMS zpráv. Maminka mi napsala, že začala válka,“ popsala prvotní šok Viktoriia Safonenko, studentka Fakulty ekonomicko-správní. Další studenti dostávali zprávy s konkrétním popisem toho, co se v jejich rodné zemi děje. Příbuzní jim psali, že ruská armáda bombarduje Kyjev a Charkov. „Už to začalo!!! Nespíme od pěti od rána. Jsou slyšet výbuchy,“ četla děsivou zprávu od rodiny z Kyjeva Alona Podzega, která dokončuje studium na stejné fakultě a pro Univerzitu Pardubice také pracuje.

„V únoru všichni říkali, že možná přijde válka. Já tomu ale nevěřila. Žijeme v 21. století, nerozumím tomu, že se tyhle věci mohou v této době dít,“ nechápe Ukrajinka studující na Fakultě filozofické Daria Smirnova, která má špatné vzpomínky už na konflikt v roce 2014. „Do školy přišli vojáci se samopaly a říkali, že máme jít domů. Běžela jsem naproti babičce, plakala jsem a volala na ni, že je válka. Přestěhovali jsme se kvůli tomu z Luhanska do Oděsy. A je to tu zase. Nenapadlo mě, že za 20 let svého života zažiju hned dvě války,“ povzdechla si. Přesto se čtvrtek 24. února 2022 zapsal do historie Ukrajiny i celé Evropy černým písmem.

Život na Univerzitě Pardubice jako by se na chvíli zastavil. Přednášky šly pro dotčené studenty ten den stranou, studium přehlušila válka. Motivaci sbírat nové znalosti vystřídal smutek, strach a hněv. „I kdybych šel na přednášku, vůbec bych se nesoustředil. Pořád jsem myslel na to, jestli je moje rodina v pořádku,“ svěřil se student Dopravní fakulty Jana Pernera Roman Pokhodoshchuk, který v sobě sváděl velmi těžký boj. Ještě ve čtvrtek se chtěl sbalit a jet domů, aby se zapojil do bojů a bránil svou zem. Rodina se ho ale snažila přesvědčit, aby nejezdil. „Mám zůstat v Česku, abych tu mohl pomoci ostatním Ukrajincům, kteří se rozhodnou přijet,“ dodal mladý muž s tím, že mnoho jeho spolužáků muselo o pár dní později narukovat. Domů se chtěli rozjet téměř všichni. „Každý den je pro mě hodně těžký, chtěla bych být s rodinou, velmi se o ni bojím,“ přitakala Viktoriia s tím, že její tatínek je připravený Ukrajinu bránit. „Doma si vyrábí Molotovovy koktejly, aby ochránil naši rodinu a naše město,“ dodala. Někteří však ani nevěděli, zda se mají kam vrátit a co s jejich domovem je. „Když se dívám na fotky zničeného Kyjeva, mého města, bolí mě srdce. Absolutně netuším, v jakém stavu může být náš dům,“ popisovala své emoce studentka Fakulty ekonomicko-správní Liza Ryzhuk.

Někteří se měli se svými příbuznými v březnu vidět, plánovaná setkání ale najednou byla nemyslitelná. Rodiny od sebe zůstaly odtržené. „Víkend po začátku okupace jsem měla být doma. Měla jsem jíst babiččiny vareniki a probírat s rodiči, co je nového. Bohužel se to nestalo,“ posteskla si Alona. Daria zase chtěla své narozeniny oslavit se svou rodinou, která za ní plánovala přijet do Pardubic. „Chtěla jsem to oslavit s maminkou, tatínkem, babičkou, dědečkem i sourozenci. To už se ale nestane,“ řekla  začátkem března Daria.

Válka na Ukrajině začala mít ale také velký dopad na finance studentů. Rodiče už jim nemohli posílat peněžní podporu jako doposud. A tak se pro ně život v Pardubicích stal o něco složitějším. Velmi narychlo tak studenti začali hledat další brigády, aby se zvládli uživit. „Musím chodit do práce a vydělat nějaké peníze, abych se stala finančně nezávislá a mohla poslat nějaké peníze i rodině. Chodím na brigády, ale výdělek je kvůli daním jen omezený. Navíc pro mě musí být primární studium – to je důvod, proč jsem tu. Takže jsem děkana požádala o mimořádné stipendium,“ svěřila se Daria.

Mimořádné stipendium je jednou z několika forem pomoci, kterou Univerzita Pardubice svým studentům z Ukrajiny nabídla. Vedení univerzity odsoudilo bezprecedentní ruskou invazi, která nevykazuje žádnou úctu k principům demokracie a základním hodnotám Evropské unie ve 21. století, a krátce po začátku války nabídlo mimořádné stipendium studentům v tíživé situaci a vychází vstříc i těm, kteří mají problémy splnit kvůli válečnému konfliktu povinnosti spojené se studiem. Hned ve čtvrtek také začaly po celém kampusu vlát ukrajinské vlajky, které mají vyjádřit alespoň symbolickou podporu a nesouhlas s válkou. Do žluté a modré se zbarvilo dokonce i univerzitní logo.

Pomoc se týká všech studentů zasažených válkou, takže i těch ruských. Studenti, kteří do Čech přijeli studovat z Ruska, se také potýkají s finančními problémy. Navíc není jisté, zda nebudou muset studium ukončit předčasně a vrátit se do své země, protože nedostanou víza. „Kvůli Putinově válce mi rodiče nemohou poslat peníze, a bojím se, že mi neprodlouží víza a nebudu moci dostudovat. Já ale do Ruska zpátky nechci. Není to ale nic proti tomu, co prožívají lidé na Ukrajině, Ukrajinci jsou pro mě jako bratři a nyní jsou pod palbou. S tím se nikdy nesmířím,“ prohlásil student Fakulty ekonomicko-správní Ivan Knyshov. S válkou nesouhlasí on ani jeho rodina, která proti Putinovi aktivně vystupuje. Jeho otec byl dokonce vězněn za to, že bojoval proti politickému režimu v Rusku. „Demokracie a svoboda v Rusku prostě neexistují, jednotlivá slova jsou používaná, ale vláda je chápe naprosto jinak. Proto mě rodiče poslali do Česka – abych vyrůstal v demokratickém a svobodném státě,“ popsal Ivan, který stojí za svými ukrajinskými spolužáky. Zatímco ti ruští své ukrajinské spolužáky podporují, ti ukrajinští vědí, že jejich vrstevníci válku nezačali. Vznikla tu dokonce rusko-ukrajinská přátelství, která přetrvávají i v této době – ani zbraně, ani válka tyto vazby nezpřetrhá. „Mám tu ruskou kamarádku. Vím, že ona za válku nemůže a nevybrala si ji. Kamarádíme se stále, mám ji ráda,“ řekla Liza.

Láska vs. válka

Někteří ruští a ukrajinští studenti dokonce vytvořili páry. Také láska odolává válce. Partneři se účastnili demonstrací v Praze a stojí jeden za druhým. Například Ukrajinec Oleksandr Korolov z Fakulty ekonomicko-správní v Česku našel osudovou lásku, když se seznámil s Ruskou Marií, která studuje Fakultu chemicko-technologickou. „Válka nás nerozdělí. Kdyby nebyla se mnou, asi bych tuhle situaci ani nezvládl. Nevadí mi, že je z Ruska. Válku a Putina nepodporuje,“ vysvětlil Saša. Jeho přítelkyně s válkou nesouhlasí a její rodiče jsou na ni za to pyšní, také oni válku nechtějí. Ani oni ale nemohou své dceři kvůli opatřením ruské vlády dále posílat peníze. Saša tak se svou přítelkyní jeden celý den strávil obíháním bankomatů po celých Pardubicích, ze kterých se snažili vybrat co nejvíce peněz, protože věděli, že její karty brzy přestanou fungovat.

Studenti obou skupin nacházejí alespoň malou útěchu v podpoře, která se jim dostává ze strany České republiky a jejích občanů. „Je pro nás velmi důležité vědět, že v tom nejsme sami,“ doplnila Viktoriia. Na Univerzitě Pardubice vzniklo mnoho iniciativ, které dávají podporu Ukrajině. Fakulty vyhlašovaly sbírky materiálu, který poté poslaly uprchlíkům, ukrajinským vojákům a rodinám odstřiženým od základních potřeb. Na Hudebním benefičním večeru pro Ukrajinu zase studenti vybírali peníze na podporu ukrajinských lidí. A Katedra tělovýchovy a sportu uspořádala Jógu pro Ukrajinu, na níž se platilo dobrovolné vstupné, které putovalo na pomoc ukrajinským občanům. Celou jednu budovu kampusu, v níž dřív sídlily koleje, navíc Univerzita Pardubice nabídla jako možné ubytování pro stovky lidí prchající před válkou. Univerzita Pardubice také přijímá další ukrajinské studenty, kterým válka vzala možnost studovat na svých univerzitách.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. 

Největší akce Univerzity Pardubice popularizující vědu s názvem Vědecko-technický jarmark se po dvouleté pauze vrátila do centra města. Do tajů vědeckých principů i každodenních věcí, které nás obklopují, se zájemci ponořili ve čtvrtek 16. června. Atrakcí pro děti i dospělé byl například i letecký simulátor nebo programovatelní roboti.

Program odstartoval v 10 hodin z pódia malou vědecká show. Na celé ploše historického Pernštýnského náměstí se děti i dospělí mohli až do pozdního odpoledne formou interaktivních ukázek seznámit s mnoha vědeckými disciplínami. Návštěvníci měli možnost vyrazit si vlastnoručně historickou minci, prověřit znalosti v inflačním kvízu nebo proniknout do tajů chemických a fyzikálních pokusů. Na jarmarku univerzity se objevili také programovatelní roboti z oblíbené stavebnice Lego a letecký simulátor.

Spolupráce univerzity s partnery přinesla i další zajímavou nabídku. Dobrovolní hasiči představili svoji techniku, a společně se strážníky si zájemci mohli vyrobit vlastní policejní odznak. Střední průmyslová škola chemická představila vlastní interaktivní chemickou show a od 14 a 16 hodin vyšly přihlášené ukrajinské i české děti na prohlídku centra města pod názvem Superhrdinové aneb legendy a pověsti v Pardubicích. Prohlídku i s překladem do ukrajinštiny připravila univerzita ve spolupráci s Východočeským muzeem v Pardubicích. Na Pernštýnském náměstí byli i zástupci Střední školy potravinářství a služeb Pardubice, kteří si připravili ukázku na téma “Cukr přítel i nepřítel”.

Univerzita pořádala akci v rámci městských slavností Zrcadlo umění a během dne se na náměstí v centru Pardubic přišlo podívat přes tisíc návštěvníků.