Ve zcela nové podobě se letos zájemcům o studium na brněnském veletrhu představila Univerzita Pardubice. Její moderní expozici vévodily panely s fotografiemi konkrétních studentů a nová barevná grafika vystihující claim UPCE Najdi svoji identitu. Na největší přehlídku pomaturitního vzdělávání zavítalo přes 30 tisíc návštěvníků.

Pestrost více než 100 studijních programů všech 7 fakult Univerzity Pardubice osobně představili sami vysokoškoláci, kteří s žáky a jejich rodiči sdíleli své zkušenosti. Kromě užitečných informací k přijímacímu řízení a k nabídce studia pro rok 2025/2026 se zájemci dozvěděli také o možnostech sportovních aktivit a využití volného času v moderním kampusu univerzity.

Univerzita se prezentuje téměř rodinnou atmostérou, přestože zahrnuje komunitu více než 7 tisíc vysokoškoláků. K dalším výhodám patří dobrá dopravní dostupnost, ucelený kampus a bezpečné zázemí krajského města. Během veletrhu se UPCE zapojila do každodenních živých vstupů univerzit v přednáškovém sále, a také do programu Věda pro život. Během něj popularizátoři vědy a studenti z Fakulty chemicko-technologické předvedli ukázky z oblasti molekulární gastronomie a potěšili návštěvníky speciálními druhy popcornu nebo třeba svítícími nápoji. Kromě aktuálních informací z jednotlivých fakult návštěvníci mohou získat také dárek v podobě tradičního perníčku v barvách univerzity.

Pro nerozhodnuté uchazeče bylo na veletrhu i testovací centrum, kde si žáci vyplnili elektronický test studijních typů. Na veletrhu Gaudeamus se prezentovalo rekordních 433 univerzit, vysokých škol, fakult, vyšších odborných škol a jiných vzdělávacích institucí. Kromě tuzemských a slovenských škol byly zastoupeny univerzity také z 15 zemí světa, včetně Velké Británie, Německa či Spojených arabských emirátů. 

Univerzita Pardubice nabízí zájemcům o studium více než 100 možností na 7 fakultách různých zaměření. Přihlášky jsou otevřené od 1. listopadu. Všechny studijní programy a další informace včetně přihlášky najdou uchazeči na webu https://studuj.upce.cz/.

Během slavnostního akademického obřadu ve čtvrtek 14. 11. si převzali diplomy naši akademici:

Novým doktorem Fakulty elektrotechniky a informatiky ve studijním programu Elektrotechnika a informatika je Ing. Dominik Štursa
Svou disertační práci na téma „Application of Deep Neural Networks in Image Processing“ obhájil dne 17. 10. 2024.
Školitel: prof. Ing. Petr Doležel, Ph.D.

doc. Ing. Jan Pidanič, Ph.D. byl jmenován docentem v oboru Dopravní prostředky a infrastruktura, s účinností od 1. ledna 2024.
Působí na Katedře elektroniky a rádiových systémů a habilitaci obhájil před Vědeckou radou Dopravní fakulty Jana Pernera dne 6. 12. 2023. Název habilitační práce: „Asociace dat v multipozičních systémech pro řízení letového provozu“.

Gratulujeme oběma k jejich významným úspěchům a přejeme mnoho dalších úspěchů v jejich kariéře!

Přijďte na Gaudeamus Brno a poznejte život na Fakultě elektrotechniky a informatiky!

Máte zájem o svět moderních technologií, elektrotechniky a informatiky? Chcete studovat na škole, která Vás připraví na kariéru budoucnosti? Pak neváhejte a navštivte nás na veletrhu Gaudeamus v Brně!

Naši studenti Fakulty elektrotechniky a informatiky Univerzity Pardubice budou na místě, aby se s Vámi podělili o své zkušenosti ze studia, odpověděli na Vaše otázky a pomohli Vám zjistit, jaké možnosti u nás máte. Najdete nás na stánku č. 42 Univerzity Pardubice, kde se představí všech 7 fakult.

Kdy a kde?

• 19. - 22. 11. 2024 VÝSTAVIŠTĚ Brno
• Stánek č. 42 – Univerzita Pardubice

Přijďte si popovídat, zeptat se na cokoliv, co Vás zajímá, a udělejte první krok směrem k Vaší budoucnosti! Těšíme se na Vás!

Do temné komory se už nezavírá. Na to má Photoshop. Z výpravy si pardubický fotograf a absolvent Fakulty elektrotechniky a informatiky Lukáš Zeman přiváží klidně i pět tisíc fotek. Vždy ale mezi nimi najde záběr, který si vysnil. Třeba selfie s fenkem nebo opici, která mu vyhrála Czech Press Photo. Moderní myslivec, který nevyráží do přírody za zvířaty s flintou, ale s objektivem.

Za fotku opice jste získal ocenění Czech Press Photo. Jaké bylo vyhrát?

Byl to šok a překvapení. Když jsme byli na Borneu fotit orangutany, podařilo se mi vyfotit matku, která držela umírající mládě. Fotka nakonec vyhrála kromě své kategorie i celý ročník.

Podle čeho si své cesty plánujete? Řeknete si: Tak, teď jedu fotit orangutana!

Většinou putuju za konkrétním zvířetem. Třeba za ohroženými druhy, které chci vidět v přirozeném prostředí. V létě budeme mít se ženou výstavu fotografií opic v Mázhausu v Pardubicích, takže další lokalitu jsme vybírali podle opic, které ještě nemáme vyfocené.

Zpozorovat dané zvíře v přírodě ale nemusí být vždy jednoduché.

To není. Dopředu studujeme, jak se zvíře chová, jak žije, kdy má mláďata, a podle toho se rozhodneme, v kterou roční dobu je ideální tam vyrazit. Spolupracujeme také s místními, kteří vědí, kde se zvíře vyskytuje, a místem nás provedou. Věděli jsme, že za fenky se musíme do Maroka vypravit na začátku května. Tou dobou mají dvou až tříměsíční mláďata. Fenek je plaché zvíře, ale když má mláďata, zdržuje se u svých nor. V tu chvíli ztrácí plachost, takže se k němu můžete přiblížit i na pár metrů. Trávili jsme s jejich mláďaty i čtyři hodiny denně, až si na nás zvykla. Tak jsem toho využil a s jedním si pořídil selfie. Fenčí samička se vyvalovala na sluníčku a jen nás po očku sledovala.

Jaký je to pocit?

Zvláštní. Nechci zvířata moc rušit, ale říkám si, že kdyby nechtěla, tak mě takhle blízko nepustí, ale zavrčí a utečou. Musím dodržovat určitou vzdálenost a nestresovat je svou přítomností. Proto mám dlouhý objektiv, s nímž fotím ze vzdálenosti padesáti, sta i více metrů.

Dostal jste se při focení zvířat někdy do nebezpečné situace? Nebo naopak do vtipné situace, že vám například zvíře snědlo svačinu?

Svačinu mi zatím žádné zvíře nesnědlo. Na Borneu nám náš průvodce říkal, že kdyby přišel některý z orangutanů až k nám a začal nás prohledávat, nemáme se bránit, že i kdyby nám něco vzali, po pár metrech to zahodí, když to nebude k jídlu. Rozhodně se s nimi nemáme prát, protože mají obrovskou sílu. V tu chvíli jsem si vzpomněl na hlášku Terryho Pratchetta v knížce Zajímavé časy, kde figuruje v Neviditelné univerzitě knihovník, který se při jedné magické nehodě změnil z člověka v orangutana a doposud si toho na univerzitě nikdo nevšiml, a tak je jediný známý knihovník, který vám dokáže utrhnout nohou ruku. Po několika dnech jsme doputovali do míst, kde skutečně Terry Pratchett pobýval a místní orangutani ho inspirovali k vytvoření této postavy v sérii knih Úžasná Zeměplocha. 

Vaší parketou jsou i letecké snímky.

Ano, na ty se specializuju. Vlastním pilotní průkaz na dron i nejrůznější potřebná letecká povolení, abych mohl létat nad budovami, hrady, v CHKO a místy, kde to běžně není možné. 

Na jakém nejzajímavějším místě jste s dronem létal?

Možná to bude překvapení, ale určitě to je interiér vysokomýtského kostela sv. Vavřince a interiér Kunětické hory. Z toho vznikly unikátní fotky. 

Ulehčují vám chytré technologie práci?

Určitě ano. Drony i foťáky se značně ztišují, což je s ohledem k přírodě velká výhoda. Když se maskuju před zvířaty, tak už to není to hlasité cvak, cvak, cvak, cvak. Dnes ani nevím, že fotím. Technika jde hodně dopředu a je i rychlejší. Foťák fotí 20 snímků za sekundu. Tak si vemte, že podržíte půl minuty stisknutou spoušť… Kolikrát si přivezu pět tisíc snímků a zpracovávám je i dva tři měsíce.

Upravujete fotky? 

Ano, je to běžné. I dřív v temné komoře se fotky upravovaly. 

Vyvolával jste někdy snímky v černé komoře? Dělá se to ještě?

Ano, kdysi s tátou. Dnes je to už spíš rarita. Vybavení se dá samozřejmě sehnat, komoru je možné postavit, ale věnují se tomu už spíš jen fajnšmekři nebo je to pro radost. Já na to mám Photoshop (smích). V něm dělám minimálně základní úpravy jako vytažení či naopak stažení světel, vytažení ze stínů, což už moderní foťáky umožňují, barevné korekce, drobné retuše nečistot či odstranění lístku, který překáží. S tím mi dokonce pomáhá i umělá inteligence.

Využíváte ji v práci?

Když fotku berete jako umělecké dílo, tak to lze. Skvěle se hodí, když potřebuju něco vyretušovat nebo třeba doplnit kousek nebe. Při workshopu jsme fotili lišku, která byla na vodítku, a studenti měli za úkol vodítko odstranit. Starými metodami jim to trvalo hodinu a půl, zatímco umělá inteligence ho odstranila jedním kliknutím. Snadno tak můžu odstranit například dopravní značku, která je na fotce navíc. Ale fotku upravenou umělou inteligencí už nemůžu přihlásit do soutěže nebo použít jako reportážní fotku.

Nebojíte se, že AI v budoucnu vaši profesi ohrozí? 

Nemyslím si, že umělá inteligence fotografa úplně nahradí. Může se to stát v komerční sféře, kde si nechám vygenerovat krásné jídlo na stole apod. Na druhou stranu, máte-li něco unikátního – speciální produkt, proč byste si ho nechala generovat, když ho můžete nafotit, i když třeba s chybami.

Jakými snímky jste začínal?

Na začátku jsem fotil tak nějak vše a myslel si, že půjdu cestou reportáže. Na workshopu u Jana Šibíka jsem ale zjistil, že reportážní fotografie není nic pro mě. Jeho motto – když si myslíš, že jsi dostatečně blízko, udělej ještě dva kroky – mi přišlo jako velké lezení do soukromí lidí. 

Tak jste radši přešel k architektuře, památkám a zvířatům?

Začal jsem víc jezdit po světě a zajímat se o přírodu a focení zvířat z toho jednoduše vyplynulo. Baví mě na tom ten klid, jsem v přírodě, nikdy nevíte, co si přinesete, jestli to bude jedna fotka, žádná nebo tisíce. Jsem tam v tichu. To je asi důvod, proč tam utíkám z ruchu města.

Máte nějakou svoji nejoblíbenější fotku? Nějakou srdcovou záležitost a proč?

Z poslední doby to je určitě fenek vykukující ze své díry v dunách Sahary. A vlastně i samotné duny, které byly v ranním světle tak kouzelně nasvícené, až to bralo dech. Ta fotka mě stále baví, máme ji i doma vystavenou – a nejen my, takže ta fotka má své kouzlo. A z poslední doby mám radost z fotky manula, za kterým jsme vyrazili do indické Himálaje, na hranice s Tibetem, což je jedno z mála míst, kde tato krásná kočka stále žije. 

Máte v hlavě vždy představu, jak byste daný objekt chtěl zachytit?

Obzvlášť při focení v přírodě musím nějakou představu mít. Když chci slunce, musím se podívat, kde a v jaký čas vychází, kde zapadá, jak se po obloze pohybuje třeba měsíc. Tomu je třeba se také přizpůsobit, když chci fotit východ slunce, znamená to vstát ve tři ráno, být na místě ve čtyři a čekat na východ okolo půl páté. Dopředu také zjišťuju, jaká je předpověď počasí, jestli se neočekává mlha, mraky, nebo bude úplně modro.

Realita se ale od předpovědi občas liší…

To se stává. Jednou jsem třeba vyrazil, protože v Pardubicích bylo pěkně, ale už cestou kolem Králík jsem viděl, že přijíždím do mraků. Stejně jsem to risknul a nějaké záběry nakonec pořídil. Než sluníčko vysvitne, mraky začínají „pracovat“, a když jimi začnou procházet paprsky, vzniknou pěkné záběry. I mraky samotné vypadají dramaticky. Jindy ale nezbývá než to odpískat. 

Posílal jste své fotky i do jiných soutěží, než je Czech Press Photo?

Ano, i do zahraničních. Dostal jsem se do finále světových fotografických soutěží – Comedy Wildlife Photography of the Year, kde jsem byl mezi desítkou nejlepších, Nature Photographer of the Year, kde jsem byl také mezi finalisty, a nejnověji jsem uspěl v Sony World Photography Awards. Z asi 340 000 tisíc celosvětových fotek jsem se dostal do výběru 10 nejlepších v sekci příroda a série fenků je tak vystavena v Londýně, Berlíně a dalších městech světa. Nedávno jsem posílal fotky do dalších soutěží, tak teď čekám.

Lukáš Zeman

Pochází z Pardubic. Vždycky měl rád auta, tak šel studovat dopravní fakultu. K počítačům a grafice měl ale o kousek blíž, proto přeskočil na tehdy rodící se Fakultu elektrotechniky a informatiky. Fotil od dětství, ale digitální fotografie si ho omotala okolo prstu tak, že fotoaparát už nedá z ruky. Dnes se specializuje na fotky z přírody, wildlife, architekturu a letecké snímkování. Grafiku a fotku učí na pardubické Střední škole cestovního ruchu a grafického designu. Získal ocenění Czech Press Photo 2018 a vyhrál nejen kategorii Příroda, věda a životní prostředí, ale rovnou celý ročník. Naposledy svými snímky památek naplnil knihu Pardubický kraj – objektivem mezi nebem a zemí, která vyšla v prosinci 2023. 

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO archiv Lukáše Zemana

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání z května 2024, v tištěné i on-line podobě.

V pátek 1. 11. 2024 proběhla slavnostní imatrikulace studentů 1. ročníků Fakulty elektrotechniky a informatiky Univerzity Pardubice. 

V letošním akademickém roce nastoupilo 317 nových studentů.

Přejeme všem novým studentům hodně štěstí a úspěchů v jejich studiu!

Derby východočeských univerzit ovládl celek Univerzity Pardubice. Hokejový tým univerzitní ligy Riders UPCE zvítězil nad manšaftem Univerzity Hradec Králové UNIted HK 5:1.  V sedmém derby se pohár po několika vítězstvích hradeckého týmu vrátil do Pardubic. 

Tradiční derby východočeských univerzit se konalo na domácí půdě vítězů, v enteria areně v Pardubicích.  

Děkujeme reprezentantům UPCE za skvělý výkon a našim fanouškům za podporu a vytvoření neuvěřitelné atmosféry.

Foto zdroj: Riders Univerzita Pardubice

V pátek 1. listopadu 2024 v 10.00 hod. se uskuteční v Aule Arnošta z Pardubic slavnostní imatrikulace studentů 
1. ročníků bakalářského studia Fakulty elektrotechniky a informatiky Univerzity Pardubice.

Sraz studentů ve společenském oděvu je v univerzitní aule – posluchárna A1 v 8.30 hod. V případě nepřítomnosti informujte předem e-mailem studijní oddělení. Imatrikulace se neúčastní studenti, kteří již v minulosti na VŠ studovali. V tento den je pro 1. ročníky do 12.00 hod. vyhlášeno děkanské volno a dopolední výuka je zrušena.

Hosté budou mít přístup do sálu 15 minut před zahájením obřadu a po zahájení musí setrvat na svých místech. Obřad potrvá přibližně 45 minut.

Na Fakultu elektrotechniky a informatiky Univerzity Pardubice v letošním akademickém roce nastoupilo 317 nových studentů.

Přejeme všem novým studentům hodně štěstí a úspěchů v jejich studiu na Fakultě elektrotechniky a informatiky!

Vážení studenti, 

dovolte mi vás informovat o 8. ročníku soutěže o nejlepší statistický plakát, který se koná v rámci mezinárodního projektu statistické gramotnosti. Posláním tohoto projektu je podporovat, vytvářet a spolupodílet se na aktivitách podporujících statistickou gramotnost po celém světě. Při vytváření statistického plakátu si žáci a studenti osvojí sběr statistických dat, způsoby a možnosti jejich zpracování a prezentaci výsledků výzkumu.

Soutěž je určena:

• Žákům prvního stupně ZŠ (9–11 let)
• Žákům druhého stupně ZŠ a studentům nižších tříd víceletých gymnázií (12–15 let)
• Studentům středních škol (16–18 let)
• Studentům bakalářských programů vysokých škol

Soutěže se mohou zúčastnit 1–5členné týmy. Téma letošního ročníku je libovolné.

Soutěž má tři kola:

• Školní kolo soutěže 

Nejlepší plakáty z každé školy do národního kola soutěže je možné posílat do 31. ledna 2025. Každá škola může odeslat pouze jeden plakát v dané kategorii. Spolu s plakátem zašlou školy také informaci o tom, kolik týmů a žáků se v dané škole soutěže zúčastnilo.

• Národní kolo soutěže 

Hodnocení plakátů národní komisí ve složení ze zástupců Vysoké školy ekonomické v Praze a Českého statistického úřadu a vyhlášení vítězů národního kola proběhne do 21. března 2025. Nejlepší plakáty z každé kategorie postoupí do mezinárodního kola. Tři nejlepší týmy z každé kategorie se mohou těšit na zajímavé ceny, které budou předány během vernisáže výstavy nejlepších plakátů národního kola soutěže v sídle ČSÚ v Praze na Skalce.

• Mezinárodní kolo soutěže 

Vyhlášení vítězů mezinárodního kola se bude konat v červenci 2025 v Haagu v rámci 64. světového statistického kongresu Mezinárodního statistického institutu.

Plakáty je možné vytvořit v papírové i elektronické podobě. Do soutěže není nutné se registrovat, stačí jen zaslat soutěžní plakáty, a to na e-mailovou adresu statistickyplakat@csu.gov.cz, nebo poštou na Ing. Michal Novotný, Český statistický úřad, Na padesátém 81, 100 82 Praha 10.

Organizátory soutěže za Českou republiku jsou Vysoká škola ekonomická v Praze a Český statistický úřad.

Více informací včetně návodu jak vytvořit statistický plakát, kritérií pro hodnocení plakátů nebo ukázek plakátů z předchozích ročníků soutěže najdete na webových stránkách https://csu.gov.cz/stat_gramotnost.

V případě účasti v této soutěži mě prosím informujte.

Věda je o neustálém objevování, zkoumání nových možností a hledání odpovědí na ty nejzajímavější otázky. A přesně to jste s námi během Noci vědců zažili.

Bylo skvělé vidět, jak jste se s nadšením ponořili do fascinujícího světa vědy a technologií. Společně jsme odhalovali tajemství, která nám věda nabízí, a ukázali si, že to není jen o složitých teoriích, ale třeba i o zábavě.

V rámci letošního programu jsme se věnovali mnoha zajímavým tématům – od umělé inteligence, která mění svět kolem nás, přes pokročilou robotiku, která přináší nové možnosti v průmyslu i každodenním životě, až po evoluci v technologiích a moderní výuce technických oborů. Každý si našel něco, co ho zaujalo, a jsme rádi, že jsme mohli být součástí tohoto společného zážitku.

Těšíme se na další ročník, kde se opět ponoříme do světa vědeckých objevů a ukážeme si, že věda má nekonečné možnosti. 

Vývoj umělé inteligence (AI) sledují dlouhodobě. Profesně i zájmově. Její nástroje využívají ke své práci. A totéž doporučují nejen studentům, ale všem. Čím je pro ně AI a bojí se o post pedagoga a výzkumníka do budoucna? Ondřej Krása z Fakulty filozofické a Petr Doležel z Fakulty elektrotechniky a informatiky se zamýšlejí nad tím, co nám do života AI přináší. Čeká nás jednou černý scénář?

Téměř si neuvědomujeme, že umělá inteligence (AI) je vlastně všude kolem nás – vyhledává a třídí informace, opravuje chyby při psaní, doporučuje knihy a sledovaný obsah, vystavuje faktury, sestavuje výživový plán, a snad každý týden slýcháme o další nové „schopnosti“... Přestože se zatím nejedná o roboty, jak si někteří myslí, v mnohém už člověka AI překonává. A nejde přitom jen o šachové a pokerové turnaje nebo čínskou deskovou hru GO. Dokáže bez problémů rozpoznávat obličeje nebo generovat text. Co vlastně znamená umělá inteligence? Málokdo v tom má jasno a ani samotná definice není ustálená. Všichni tak nějak tušíme, že je to systém, který simuluje lidské myšlení a jeho akce, ale mnoho otázek nám zůstává nezodpovězených.

Má svůj mozek?

„Cílem umělé inteligence je navrhnout soubor postupů a algoritmů, které dokážou vyřešit problémy tak, jak by je řešil člověk. Jednou její částí jsou umělé neuronové sítě a jejich schopnost modelovat nervovou soustavu živočichů, zejména člověka,“ vysvětluje princip Petr Doležel z Fakulty elektrotechniky a informatiky, který se umělými neuronovými sítěmi dlouhodobě zabývá. Stejně jako mozek i umělá neuronová síť může vykazovat velmi zajímavé a sofistikované chování. A to především díky spojení miliardy jednoduchých procesorů do sebe, obdobně jako v případě neuronů v mozku. Říct proto jednoznačně, že umělá inteligence nemá mozek, není přesné…

Pokrok přináší rizika…

AI do našich životů vstoupí, ať chceme, nebo nechceme. „Lidstvo dokázalo díky mnoha vědeckým vynálezům, společenským změnám i technologickým novinkám zásadně snížit dětskou úmrtnost, zvýšit průměrnou délku života či zásadním způsobem snížit podíl negramotných obyvatel. To vše a mnohé další jsou skvělé úspěchy, které není namístě jakkoli relativizovat. Na druhou stranu se však tempo technologických změn neustále stupňuje, skepse řady lidí ve společnosti stoupá, a naopak klesá naše schopnost rozumět světu, který se mění čím dál rychleji,“ upozorňuje na rizika Ondřej Krása z Fakulty filozofické s tím, že ještě před pěti lety se dění kolem AI dalo sledovat. „To už dnes neplatí. Člověk si musí vybírat a cíleně se zaměřovat, už nelze sledovat vývoj AI plošně,“ říká a dodává, že lidé, kteří se rozvojem AI nezabývají, často nemají dobrou představu o tom, co vše je už se současnými systémy možné. 

Ondřej Krása z Fakulty filozofické je vzděláním i profesí filozof. Dlouhodobě se věnuje antické filosofii se zaměřením na Platóna a skepticismus. V posledních letech se zabývá otázkami o povaze umělé inteligence, co nám přináší a jaká rizika jsou s ní spojena. Některá z těchto rizik se označují jako existenční rizika, která mají potenciál buď zničit lidstvo, nebo zabránit jeho zdárnému rozvoji. Kromě AI bývají za existenční rizika označovány jaderné války nebo virové pandemie, s jejichž slabou verzí máme kvůli covidu nedávnou zkušenost.  

Jak vnímáte rychlý vývoj technologií a především AI?

To, co lidstvo v průběhu dějin dokázalo, je v řadě ohledů obrovský úspěch. Řada věcí jako např. nižší dětská úmrtnost, prodloužení délky života či razantní snížení negramotnosti je nesena technologickým pokrokem. Rizika jsou však s technologií vždycky spjatá. Už v antice se lidé obávali písma jako pokroku, který má svoji temnou stranu. Lidé se obávali knihtisku, parních strojů. Obavy to přitom nebyly nepodložené, avšak benefity většinou výrazně převážily negativa. Změny přicházející s AI dál akcelerují technologický vývoj a obávám se, že nové typy inteligentních systémů mohou poměr mezi negativy a pozitivy vychýlit na zápornou stranu. V tuto chvíli z pokroku AI především těžíme, ale další vývoj ve mně vyvolává značné obavy.

Jaký užitek nám AI přináší?

Nabízí například zajímavý způsob práce s informacemi. Přečte cokoliv za neuvěřitelně krátký čas. Sám se AI ptám např. na to, jak vypadá výzkum v oblasti, která mě zajímá. Téměř okamžitě mi poskytne základní představu, kterou je sice nutné kriticky ověřit, ale rešerši mi výrazně urychlí. AI dokáže velmi efektivně zúžit prostor pro bádání, dokáže rychle projít možnosti, které by lidé procházeli velmi dlouho. Umí být velmi dobrý diagnostik, v některých oblastech vychází lépe než doktor z masa a kostí. Doba, kdy nebudeme muset čekat na specialistu, až vyhodnotí snímky, ale zastoupí ho právě AI, není zřejmě příliš daleko. Přínos v oblastech, kde je zdravotnická péče špatně dostupná, může být obrovský.

Využíváte AI ve své práci často?

Užívám ji téměř denně, především na rychlé konzultace témat a otázek, kterými se právě zabývám. Díky AI není jen daleko snazší získat rychlou zpětnou vazbu, ale špičková AI dokáže již nyní posouvat hranice lidského poznání. Před několika měsíci se takto podařilo přečíst část jednoho z mnoha set svitků, které pohřbil Vesuv. V kontextu bádání o antické filosofii jsme tak zřejmě na prahu velkého průlomu, protože dosud jsme nebyli schopni zkarbonizované svitky číst. Nyní se nám tyto texty daří pomalu rozklíčovat, a AI nám tak odemyká minulost a pomáhá na ni nahlédnout novým způsobem. 

AI nepoužívám jen pro svou vědeckou práci, ale konzultuju s ní i otázky týkající se vedení katedry. Vylíčím jí, co právě řeším, a dostanu často kvalitní zpětnou vazbu. Zpětná vazba a návrhy ve věcech, které nevyžadují zcela expertní znalost, představuje velmi dobré použití současných AI systémů. Dobrý kouč či psycholog by uměl to samé lépe, ale zkuste se k nějakému objednat (smích)…

Mohla by AI zastoupit i pedagoga?

Už teď mohou mít studenti k ruce schopného, kvalifikovaného a nekonečně trpělivého tutora, který jim bude vysvětlovat to, čemu nerozumí, kdykoli budou potřebovat. Očekávám, že zanedlouho AI napíše přednášku tak, jak to já nedokážu. Kdyby šlo jen o jazykovou interakci, systémy budou pravděpodobně velmi brzy lepší než já. Studenti ale nereagují jen na slova, ale i na gesta a výraz. Nejsem pro ně jen učitel, mám nějaké zázemí a zkušenosti, a v těchto ohledech bude zřejmě zastoupení pedagoga trvat déle.

Jaké emoce ve vás AI vyvolává?

Pocity mám smíšené, ale obavy převládají. Lidé jsou schopní vynalézat a na změny se poměrně rychle adaptovat. I díky těmto schopnostem je lidstvo velmi úspěšné a dokázalo mnoho skvělých věcí. Tempo změn je ale už natolik rychlé, že proměňujícímu se světu již obtížně rozumíme a mnoho lidí se k budoucnosti vztahuje s obavami. 

Nesmírně schopné systémy ve špatných rukách mohou znamenat velké riziko pro lidstvo. Riziko zneužití AI je zjevné a vážné a uvědomují si ho všichni, kdo se AI věnují. Druhé riziko je abstraktnější, ale podobně vážné – riziko negativních externalit. Tak jako lidstvo používáním fosilních paliv nechtělo způsobit globální oteplování, může i optimalizace ekonomických či společenských procesů skrze AI přinést značné, ale velmi nežádoucí vedlejší efekty. Třetím rizikem je obava z velmi schopné AI, která nebude sledovat cíle, které jí vštípil člověk. Ačkoli tato třetí varianta působí nejvíce „sci-fi“, teoretické úvahy i konkrétní příklady už ukazují, že tento typ obav není lichý.

Jak důležitá je etická stránka a otázka hodnot?

Etická stránka AI je podle mě zcela klíčová. Pokud bychom tyto čím dál schopnější systémy „nesladili“ s lidskými hodnotami, problémy s AI budou velmi rychle eskalovat. 

Sladění s lidskými hodnotami ale naráží na vážné problémy. Jednak se nám už mnoho tisíc let nedaří dohodnout, které to ty „lidské hodnoty“ vlastně jsou. A i kdybychom se na některých hodnotách shodli, bohužel je (zatím) neumíme do nitra AI systémů přenést. Dokážeme do určité míry regulovat, jak se tyto systémy chovají. Co se ale děje v jejich nitru, pro nás stále do velké míry zůstává skryté.

Kam až může vývoj dojít?

Mnoho z lídrů na poli vývoje AI usiluje o tzv. obecnou umělou inteligenci (AGI), která bude ve většině ohledů minimálně stejně inteligentní jako člověk. Před půl rokem uvedl Sam Altman (jedna z vůdčích osobností boomu AI – pozn. red.), že interně již AGI dosáhli. Následně svůj post vzal zpět.

Vývoj posledních let směřuje k obecné umělé inteligenci velmi rychle. Jaký bude svět, ve kterém budou působit systémy inteligentnější než lidé? Sám se obávám dosti černých scénářů... Zarážející však je, jak málo se pokouší daleko optimističtěji naladění kolegové vylíčit základní obrysy dobrého světa s obecnou AI. 

Petr Doležel z Fakulty elektrotechniky a informatiky se soustředí na umělé neuronové sítě a jejich použití ve výrobě a průmyslu: například pro ovládání robotických ramen v pásové výrobě, detekci potenciálně nebezpečných objektů a událostí při ochraně zájmových prostor či přehledu chování osob v hromadných dopravních prostředcích a jiných veřejných prostorech. Vyvíjí nástroje, které dokážou analyzovat scénu, obraz, zvuk a na základě toho dát rozhodnutí typu: je to špatné; je to dobré; uchop výrobek v tomto místě a manipuluj s ním takto. Nesnaží se o něco, čemu se teď módně říká tzv. obecná umělá inteligence, která by měla nahradit lidské vědomí.

Jak vnímáte rychlý vývoj technologií a především AI?

Jako obrovskou příležitost téměř skokově zlepšit kvalitu života celé společnosti, zefektivnit všechny typy procesů od energetiky přes zdravotnictví až po zábavní průmysl.

O umělé inteligenci se zejména v populárních médiích mluví čím dál častěji. To, co teď hýbe veřejným míněním, je jen malá oblast, ale s velkým dopadem. Dopad na společnost je totiž daleko větší než dřív. Je to vědní oblast, která se stále vyvíjí a má obrovský rozsah. Od diagnostiky v medicíně, optimalizace dopravy ve městech, plánování volnočasových aktivit až po nejrůznější roboty – robota kuchyňského, robotické rameno pomáhající při výrobě nebo autonomního robota, který jede po měsíci.

Jaký užitek nám AI přináší?

V posledním roce, dvou jsou to především změny v oblasti generování textu a obrazových dat. Vznikají výstupy, které jsou zajímavé pro každého z nás. Neexistuje obor, kam by AI nepronikla. Nicméně právě s vývojem takzvaných generativních advertoriálních neuronových sítí a sítí typu transformers se skokově ukázalo, že neuronové sítě jsou schopny generovat data a informace tak, jako by je generoval člověk – na první pohled nerozpoznatelné. A ten dopad se obrovsky rozšířil.

Využíváte AI ve své práci často?

Využívám ji třeba ve výuce, abych studentům ukázal, jak si mohou vytvořit demonstrativní úkoly. AI jim může zrevidovat to, co vytvoří, nebo naopak jim poradit, jak to vytvořit. V pokročilých předmětech naopak navrhujeme vlastní modely neuronových sítí pro řešení úloh. Pomáhá mi i ve vědecké práci. Dokáže připravit zdroje, sesumíruje obsah, podá souhrn informací, které jsou pro mě zajímavé.

Když řeknu, napiš e-mail, který mému podřízenému slušně řekne, že má během dvou tří dnů udělat určitou práci, tak já ten e-mail nemusím smolit dvě hodiny, ale mám ho za sekundu připravený. Toto je nízký level spolupráce, ten vyšší nastává v momentě, kdy se vztah jednotlivec k jednotlivci změní na vztah jednotlivce k celku jako řízení provozu informací, optimalizace dodávkových systémů. Jednoduché slovní zadání, které ale velmi zefektivní fungování společnosti. 

Momentálně obrovsky těžíme z toho, že společnosti Open AI a Google daly své modely k testování zdarma. Lidé se ale naučili nástroje ne testovat, ale využívat. Jsem naprosto přesvědčen, že nás čeká přechod do placené epochy umělé inteligence.

Mohla by AI zastoupit i pedagoga?

Najednou nepřijde konec všech učitelů, a místo nich nastoupí nástroje umělé inteligence. Učitel bude stále potřeba, jen pod sebou třeba bude mít několik modulů AI, které bude instruovat, jak mají přistupovat k jednotlivým žákům. Umělá inteligence jako nástroj je totiž neuvěřitelně trpělivá. A toho můžeme využít. Supervizorem by ale vždy měl být člověk.

Tomu jsou ale více otevření studenti než pedagogové. Zatímco řada akademiků, se kterými o tom mluvím, jsou skeptičtí, studenti jsou naopak ochotní používat jakýkoliv nástroj, který jim ulehčí práci. A k tomu umělá inteligence primárně slouží. 

Jaké emoce ve vás AI vyvolává?

Rozvoj hodnotím velmi pozitivně. Veškeré výzkumné a vývojové činnosti člověka jsou zaměřeny na to, abychom zjednodušili práci lidem. Správně natrénovaná AI bude v nejbližších letech fungovat jako expertní systém, poradní orgán. Třeba v oborech lidské činnosti typu poradce na telefonu, operátor telefonních tarifů, optimalizace bankovních služeb, různí zapisovatelé a podobně, se AI už velmi často využívá a bude stále víc. Celou řadu pracovních pozic zvládne stroj lépe. To se ale dělo vždycky, některé pracovní pozice zanikaly a nové vznikly. Dokud bude člověk chtít posouvat hranice, bude popoháněn vidinou pokroku stále kupředu, vždy se bude posouvat i celá společnost. To by se změnilo i bez umělé inteligence. V momentě, kdy se objeví nebo správně uchopí jaderná fúze, tak rovněž zanikne strašně moc pozic a změní to lidskou společnost. 

Jak důležitá je etická stránka a otázka hodnot?

Zatím nikdo nepředstavil systém, který odpovídá definici obecné AI, tedy něčeho, co se ve všech oblastech vyrovná člověku. Momentálně se nacházíme v úrovni pod obecnou umělou inteligencí, takže oblast etiky je jednoznačně na straně vývojáře. Pokud se najde člověk, který nemá etické zásady a chce vyvíjený nástroj následně zneužít, je to stejné jako třeba se střelnou zbraní. V momentě, kdy se na té škále dostaneme přes obecnou AI a překoná nás, začne si dělat, co chce, a to my už moc neovlivníme. V tomto bodě už etika utrpí.

Kam až může vývoj dojít?

V posledních letech byla publikovaná taková stupnice, která končí bodem, kterému se říká singularita. To je bod, kdy se AI začne učit tak rychle, že to člověk nestihne sledovat. Její výkon začne exponenciálně stoupat a bude posilován pouze vlastní kladnou zpětnou vazbou. V ten moment jsme jako lidstvo prohráli souboj o pozici vůdčí entity na Zemi.

Pokud ale chceme vedle AI fungovat dlouhodobě, určitě musí vzniknout dohled nad jejím využíváním. V současné době to ale nevidím jako nějaký zásadní problém. Daleko větší problém je v přípravě společnosti na nárůst jejího využití. Je potřeba vzdělávat společnost jinak, aby byli lidé uplatnitelní. A druhou velkou brzdou je energetická náročnost, která je obrovská. Dokud to tedy půjde vytáhnout ze zásuvky, tak bych se toho tak nebál.

A jak začít s AI komunikovat?

Stačí si otevřít Chat GPT nebo jiný nástroj a chvíli si s ním jen tak povídat pomocí textového nebo hlasového rozhraní. Zkoušet dělat to, co v práci, a testovat, jak vlastně by mohla ulehčit činnost. „Aby člověk tento nástroj využil efektivně, musí se s ním naučit pracovat. Zadávat příkazy tak, aby vedly k dobrým výsledkům,“ upozorňuje Petr Doležel. Přitom je skoro jedno, zda s ní komunikujete v češtině nebo v angličtině. Je ale dobré zapojit interakci, o věc poprosit a následně poděkovat. Když umělou inteligenci nějak motivujete, víc se potom snaží. „Některé techniky tzv. promptování fungují navzdory jejich směšnosti. V poslední době například to, pokud jste AI nabídli finanční odměnu za dobrou odpověď. Reagovala na příslib odměny, která je z hlediska jejího vnitřního fungování k ničemu, ale přesto ji stimulovala k lepšímu výkonu,“ dodává k práci s AI Ondřej Krása.

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Adrián Zeiner

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání z května 2024, v tištěné i on-line podobě.