Univerzita Pardubice vás zve do své galerie přímo v kampusu. Pod názvem GU: je moderní prostor připravený vystavovat kvalitní umělce z České republiky i ze zahraničí.
Vstup zdarma.
Galerii Univerzity Pardubice podporuje Statutární město Pardubice.
O výstavě
Leitmotivem výstavy je cesta nebo cestování. K tomu odkazuje i obraz, který dal výstavě název, totiž zachycení prchavého okamžiku na cestě vlakem mezi Brnem a Ostravou. To, když paprsek slunce pronikl do vlakového kupé a na vteřinu prosvítil ucho sběratele a galeristy Richarda Adama při společné cestě s autorem.
Ke zvolenému tématu přivedla Veselého vzpomínka na vlastní cestování tam i zpět mezi Brnem a Prahou v době studií na AVU, často právě přes Pardubice. Kompozice z vlaku na základě prožitých situací také několikrát maloval, už tehdy částečně jako odkaz k obrazu Bohumila Kubišty (Ve vlaku, 1908).
Různým způsobem se k tématu cesty (také míst, návratů) vztahují i další obrazy na výstavě. Částečně jako metafora životní cesty (nevystavený obraz Cestující z roku 1977, zachycující situaci z první cesty k rodičům budoucí ženy), také ve smyslu tvůrčí cesty – malíři a obrazy, ke kterým se autor od studií vztahoval. Mezi ty patří i Bohumil Kubišta – z roku 1977 pochází i obraz Cestující, ve kterém je částečně citován Kubištův autoportrét. O Kubištovi (a jeho „cestujících ve vlaku“) psal Petr i ve své diplomce a k jeho obrazům se různým způsobem vrací doposud. Řadu let v rámci cyklu Formáty cituje rozměry vybraných Kubištových obrazů a zpřítomňují tak jejich fyzickou existenci. V různé míře mohou připomínat i jejich vizualitu, ale častěji ji mají „zprostředkovat“ artikulací valérů šedé barvy, šedé materie, kterou Veselý vnímá jako svým způsobem univerzální „pralátku“ (cit. Paula Klee), obsahující všechny barvy spektra (nezatěžující malbu další narací). Tato barevná redukce na monochromní odstíny šedé, barvy olova, někdy v kombinaci s červenou, je pro autorovu malířskou tvorbu typická, až ikonická ve své neměnné konzistenci. Redukce zobrazených motivů je vedena jeho krédem ponechat v obraze jen to, co tam vydrží. Tím se mnohé obrazy stávají téměř abstraktními poetickými náčrty nebo zbytky s důrazem na matérii, odkazující jen více či méně vzdáleně k reálným předlohám. Intenzivně zkoumá své bezprostřední okolí, vázanost na místo a zaměření se na běžné, nespektakulární obyčejné věci (dveře, jejich orámování, rozestlaná postel, plechová vana, pohled do pokoje, židle, stojan, okraj lesa). Redukuje motivy na svou základní podstatu. Sám svou pracovní metodu nazývá zaostřováním, kdy se jako fotograf zaměřuje na jednotlivý fragment skutečnosti, ale také na význam a obsah tohoto fragmentu, což mu umožňuje právě malba.
Při přípravě výstavy si Petr dle svých slov uvědomil, že ačkoli sám již téměř necestuje, k cestovatelům má blízko: s kamarády básníky (tím také odkazuje k vlastní „dvojdomosti“ malíře-básníka a cesty k ní) se schází v Brně v hospodě s názvem Klub cestovatelů a v mailové korespondenci se pak v předmětu s kolegy hlásí jako „cestovatelé“. Výstava je tak cestou v čase, časově rozprostřená od počátků autorovy kariéry ještě z dob studií na AVU v Praze až po současnost, stejně tak jako cestou citací míst, se kterými je nějak osobně spjat. Řada obrazů je také inspirována poezií, jmenovitě autorova oblíbeného básníka Zbyňka Hejdy. Citát z Hejdova textu „Nikoho tam nepotkám“ je tak výmluvným pendantem Veselého obrazů:
Ten navečer obloha byla jako z olova, visela nad námi
a ani se nepohnula, cestou zpátky jsme se dívali ke Kališti,
jako se díváme každý rok.
Napadá mi, že bych snad měl napsat, proč se tam díváme,
ale já to napsat nemohu. Ono tam nic není, jen dlouhý svah
a na obzoru les. Nic tam jinak není, ale docela nic!
prof. Tomáš Lahoda, kurátor Galerie univerzity GU:
